Velikonoční třídení

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle postní | 10. dubna 2011

Pro nás křesťany jsou nejdůležitější dny v roce tři dny o Velikonocích. Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Neděle zmrtvýchvstání. Podle židovské tradice začíná nový den po západu slunce. Večer Zeleného čtvrtku lze tedy přiřadit ke dni dalšímu. Stejně tak, když v sobotu zapadne slunce, začínáme slavit neděli – den Zmrtvýchvstání Páně. Jsou to tři dny, kdy zakoušíme, prožíváme ten nejcennější dar, dar odpuštění hříchů a věčného života. K tomu, aby nás Velikonoce obdarovaly pravou a hlubokou Boží radostí, je třeba, abychom je prožili od začátku až do konce.

Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek. To nás Ježíš zve na hostinu lásky, na ustanovení svátosti Eucharistie. Být v tento den na mši svaté znamená zařadit se mezi Ježíšovy apoštoly, mezi Ježíšovy nejdůvěrnější přátele. Je to pro nás čest.

Velký pátek

Je dnem, kdy pro mne zemřel Kristus. Když muž miluje ženu a je odhodlán rozvíjet s ní vzájemnou lásku po celý život, žádá ji o ruku. Při této příležitosti ji dává snubní prsten. Znamení, pečeť lásky, kterou mají oba na očích, jako věčnou připomínku. Znamením Boží lásky je Ježíšova oběť.

Po jednom kázání, ve kterém se hovořilo o tom, že nás má Bůh rád, přišel člověk a namítal: „Mě nikdy Bůh neřekl, že mě má rád.“ A kněz mu odpověděl: „Vy jste se nikdy nedíval na kříž? Nerozjímal křížovou cestu?“

Bůh nám svou lásku vyslovil. Teď je řada na nás, abychom ho chtěli slyšet. Kříž a jeho uctívání na Velký pátek, to je jedno veliké rozjímání o Boží lásce. Na tom kříži mám být já, pro svoje hříchy, ale je tam Ježíš, místo mě. Protože mě má rád jako nikdo jiný na světě. Jeho kříž je velikým znamením Boží lásky.

Neděle zmrtvýchvstání

Jako vrchol Velikonočního třídení přichází obřady Zmrtvýchvstání. Po sobotním západu slunce začíná Velikonoční vigilie.

Při slavnosti světla jsme voláni, abychom toto světlo přijali a nesli všem lidem. Tím světlem v temnotách je Ježíš, který porazil smrt a přináší záchranu – odpuštění hříchů a věčný život.

Po vylíčení dějin spásy (ve čteních z Písma) zapalujeme od paškálu (který symbolizuje vzkříšeného Krista) své svíce a společně s katechumeny se zříkáme zla a vyznáváme víru – tím přijímáme Kristovo osvobození z okovů hříchu a obnovujeme svou křestní krásu a nevinnost.

Jsme připraveni na přijetí Krista – na přijetí svátosti Eucharistie. Jako milující Otec políbil svého marnotratného syna, dotýká se Bůh skrze eucharistického Krista i našich rtů. Toto „políbení“ dokonale uzdravuje naši duši a vrací nás mezi syny a dcery Božího království.

V náruči krásné liturgie se vracíme na cestu, která vede do nebe, a spojujeme svůj život s Kristem, který nás touto cestou bezpečně povede.