Velikonoční triduum 2015

Text k zamyšlení u příležitosti Velikonočního tridua | 2. – 5. dubna 2015

Zelený čtvrtek

V Janově evangeliu nalezneme celých pět kapitol, které popisují, co všechno se stalo ve večeřadle (13 – 17). Evangelista Jan tam mimo dnešní události (umývání nohou) popisuje také sdělení nového přikázání, předpověď Petrova zapření, Tomášovu otázku na cestu, příslib Ducha svatého, podobenství o vinném kmeni, velekněžskou modlitbu a další. Ano, to vše se děje ve večeřadle. To vše chtěl Ježíš sdělit jako svůj odkaz. Vraťme se ale k tomu prvnímu gestu, o kterém jsme četli dnes. Jaký odkaz Ježíš zanechává tímto gestem? On je Bůh a stal se služebníkem, naším sluhou. To je jeho dědictví. Také my si máme vzájemně sloužit.

Gesto umývání nohou, které Ježíš prokázal všem – i Jidášovi, je služba otroků, sluhů. Ti umývali nohy stolovníkům, lidem, kteří přicházeli na oběd nebo na večeři, protože cesty byly prašné. Toto gesto nám Ježíš nechává jako dědictví. Dnes, kdy si připomínáme ustanovení eucharistie, může se při obřadech konat i toto gesto umývání nohou. I když ho přímo nekonáme, zadívejme se na Ježíše, který umývá nohy… a odnesme si jeho odkaz. Máme být jeden pro druhého služebníkem.

Mysleme dnes tedy na to, že mě Bůh miluje, ve svém Synu mi ukázal svou lásku a denně mi ji při každé mši svaté připomíná. My pak mysleme na druhé, na to, jak jim můžeme lépe sloužit.

Velký pátek

Naslouchali jsme události, která změnila dějiny. Pohlíželi jsme na mnoho postav. Jedna z nich je postava Jidáše. Když evangelista Lukáš nabízí seznam apoštolů, vzpomíná Jidáše jako toho, který se stal zrádcem. A jak poznamenává Raniero Cantalamessa, zrádcem se nenarodil, ani jím nebyl, když jej Ježíš vybral. Stal se jím. Nikdo z nás nezná konec svých kroků. Písmo říká: „Kdo stojíš, dej pozor, abys nepadl,“ nebo „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Do Jidáše nevidíme, ale vidíme jako jednu z hlavních motivací jeho zrady peníze. Jak jsem říkal už ve středu… i když s jeho zradou nesouhlasíme, jsme lidmi žijícími ve světě „viditelných bůžků“, přitom jsme dětmi pravého Boha, který je neviditelný. A jak je jednoduché upnout se více na to, co je viditelné. Nikdy bychom přímo nepřistoupili na spolupráci se Zlým, ale vždy se najde nějaká motivace, pozemská výhoda či moc, která ovlivní naše rozhodování…

Jidáš nevěděl s jistotou, že Ježíš je Boží Syn, my to ale víme. Navíc známe Ježíšovo slovo: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům… Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6,24). Kéž jsou pro nás tyto Velikonoce novou motivací, abychom usilovně pečovali o svou duši. Abychom nezůstali stát na půl cesty nebo se nevydali jiným směrem. Je jen na nás, zda Kristu dovolíme, aby nás dovedl do cíle, který pro nás připravil.

Ježíš dával Jidášovi do poslední chvíle možnost k obrácení… i v Getsemanech. Dává ji i nám. Nedovolme žádnému hříchu, žádné zradě (které se ve větší či menší míře každým hříchem dopouštíme), aby nás srazila k zemi, ale vždy znovu (rychle) povstaňme a utíkejme do náruče plné milosrdenství.

Vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

Ve velikonoční sekvenci a v evangeliu slyšíme mimo jiné Ježíšovu větu: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“ Právě tuto větu vyzdvihl i papež František, když na jejím základě vyzýval k přijetí velikonoční zvěsti.

Galilea. To je to místo, kam se mají rozptýlení učedníci navrátit. To je to místo, kde všechno začalo, místo prvního povolání. Tam je Ježíš poprvé vyzval k následování. Tam se s ním znovu setkají.

I my jsme zváni do Galileje. Každý má svou Galileu, místo, kde prožil něco krásného, kde objevil význam svého křtu, kde objevil krásu doposud zakopaného pokladu. Tak jako Petr, Jakub a Jan na hoře proměnění. Někdo zažil tento okamžik více intenzivně, jiný pozvolna. Někdo na něj ve svém křesťanství ještě čeká.

Jsme zváni vrátit se ke své první lásce. Když ale říkám vrátit, neznamená to cestu zpět. Nejde tady o nostalgické ohlédnutí za tím, jak to kdysi bylo krásné. Jsme zváni probudit to, co do nás Kristus vložil, vzpomenout si, připomenout…

Pane, dej nám poznat tu naší Galileu. Probuď v nás lásku, s kterou tě budeme dále následovat. Zítra, za týden… až do konce svého života, kdy vstoupíme do tvé náruče.