Věrnost evangeliu

Text k zamyšlení u příležitosti 9. neděle v mezidobí | 2. června 2013

Na jedné univerzitě se bavili dva profesoři. Jeden, velmi liberální filosof, položil svému kolegovi z teologické fakulty otázku: „Proč se vy křesťané bráníte novým myšlenkám, které by vaši víru mohli obohatit a přiblížit ostatním lidem?“ Teolog se zamyslel a odpověděl otázkou: „Příteli, co vznikne, když přileješ do stolního vína vodu?“ „Vznikne nápoj pro občerstvení.“ „A co se stane, když někdo přileje vodu do vína s přívlastkem?“ „To by byla přece škoda!“ „A teď si představ, že někdo naleje vodu do nesmírně vzácného archívního vína, které uzrálo na slunci, jehož záře se už nikdy nebude opakovat.“ „Tak to by byl přímo zločin!“ „No a podobné je to, když chce někdo mísit dva tisíce let starou, pravou, ryzí pravdu o Bohu, kterou nám předal přímo Boží Syn, se současnými lidskými názory a naukami.“

Když se vedou jakékoli diskuze o Bohu, je potřeba na začátku vyznat: Bůh je tajemství, které člověk nemůže zcela obsáhnout, protože ho přesahuje. My křesťané vyznáváme, že Ježíš je Boží Syn, který nám zjevil Boha Otce. A proto všechny své nápady a názory, máme srovnávat s tím, co Ježíš dělal a učil. Když zjistíme, že je to proti Ježíšovu učení a jednání, máme se toho vzdát. Když je to ale v souladu s jeho učením, v souladu, který potvrdí církev, kterou Ježíš ustanovil, můžeme to bez obav přijmout, vyznávat a žít.

Co je dnes s křesťanstvím neslučitelné?

Víra v převtělování. Ježíš nám jasně řekl, že po smrti budeme souzeni a podle svého jednání pak budeme žít ve společenství s Bohem, kterému říkáme nebe, anebo v odloučení od Boha, kterému říkáme peklo. Nikdo se už do pozemského života nevrací.

Čarodějnictví, věštění, horoskopy. Využívání nadpřirozených sil k zdánlivě dobrým (bílá magie) nebo zlým (černá magie) cílům. Ježíš nás učí hledat a následovat vůli Boží. Podřídit se Božímu vedení a ochraně. Magie je pokus člověka „vzít vše do svých rukou“ a řešit život svým rozumem za pomocí jakýchkoliv sil. Je to hřích pýchy.

Čerpání energie ze stromů, kamenů, od čarodějnic, léčitelství. Člověku je dána příroda, aby využíval její dobra. Například bylinkové čaje, zábaly, voda v lázních. Ale duchovní sílu máme čerpat přímo u pramene – u Boha a jeho Syna Ježíše Krista. V modlitbě a jeho svátostech – smíření, eucharistie, pomazání nemocných, které nám dal na cestu životem. Všechno ostatní je hřích proti prvním dvěma přikázáním Desatera.

Křesťanství je jako velmi staré, vzácné víno. Problém je v tom, že málo lidí zná jeho skutečnou chuť. Často totiž bývá naředěno různými patoky – různými lidskými názory a nekřesťanským jednáním pokřtěných. Čistá Boží pravda a láska se v něm setkává s lidskou hloupostí a slabostí. Proto je potřeba toto „víno“ neustále opatrovat a čistit od příměsí, které k němu nepatří. Kéž v našich životech necháme vyniknout chuť pravdy a lásky Boží, která je skrze Ducha svatého vylita od chvíle křtu do duše každého z nás.