Vnitřní stav

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Mt 5,17-37) | 12. února 2017

Může se nám stát, že nám lékař při prohlídce sdělí, že naše situace je vážnější, než jsme předpokládali. A když se zeptáme: „Jak to? Vždyť přece nevypadám tak zle,“ dostaneme odpověď: „Z venčí možná ne, ale uvnitř je situace jiná.“

Ježíš nás v dnešním evangeliu starostlivě nabádá, abychom se nenechali ukonejšit tím, že zjevně nehřešíme proti základním příkazům Desatera, ale vybízí nás, abychom zkoumali stav svých vnitřních postojů. Abychom se zadívali Božím pohledem. K tomu se může vztahovat i následující příběh:

Po jitřní mši svaté, kde se četlo evangelium o dodržování zákona, šli mniši do města nakoupit. Tu se jeden zastavil u výlohy cukrárny a se zalíbením si prohlížel vystavené dobroty. Jiný ho viděl a pravil: „Nezapomeň, kdo se chtivě dívá, už hřeší!“ Mnich si povzdechl a smutně se obrátil na opata: „Opravdu je tomu tak? Vždyť jsem se jenom kouknul.“ Opat ukázal rukou do cukrárny. Mniši se otočili a viděli cukrářku, jak s lapačkou nahání mouchu. Ve chvíli, kdy ji trefila, opat pravil: „Jedna moucha může mít za dva měsíce milion potomků. Představ si, že by cukrářka odjela na prázdniny a nechala tu mouchu s dorty dva měsíce o samotě. Vrátila by se a měla by v krámě tisíc krát tisíc bzučivek. A podobné je to s hříšnými myšlenkami a touhami. Jsou jako mouchy. Pokud se jim nebráníš, bude jich přibývat, budou se množit a po nějaké době zničí všechno krásné a dobré, co je v tobě ukryto. Ale když se jim rázně postavíš, splníš příkaz evangelia a zachováš své srdce krásné a svaté. Buď bdělý a důsledný jako ta dobrá žena. Braň své nitro, jako ona brání svůj obchod a buď k sobě raději přísnější než shovívavě vlídnější.“

Člověka napadají různé myšlenky a s nimi také pokušení. Takto se jich ale nemusíme bát, samy o sobě nemusí být špatné. Záleží ale, jaký k nim zaujmeme postoj, jak s nimi dále naložíme. A když ve svědomí poznáme jejich nebezpečí, je třeba použít to „kouzelné“ slůvko „ne“, které zná už i malé dítě. Těch oblastí, kde je třeba zaujmout jednoznačný postoj, je podle evangelia celé řada.

Když odhalíme nebezpečí hříšné myšlenky či touhy a rozhodneme se ji odmítnout, máme nakročeno k vítězství. Druhým krokem k úspěchu je ovšem vytrvalost. Někdy člověk učiní správné rozhodnutí, ale v tomto rozhodnutí už nedokáže vytrvat. Proto je tu ještě třetí krok – modlitba odevzdání. Odevzdávejme Bohu vše, co se v nás odehrává. Obětujme boj proti pokušení za spásu duší. Řekněme: „Pane, podívej, jaké pokušení mě sužuje, obětuji ti toto trápení za spásu své duše a za spásu všech, kdo to potřebují, třeba duše v očistci.“ Když se rozhodnu pro dobro, je třeba pozvat Boha, aby naše srdce naplnil. Aby tento prostor nezůstal prázdný – v očekávání dalšího pokušení.

To, že někoho napadají zlé myšlenky, neznamená, že je zlý. Pokušení není hřích. Hříchem se stává až na základě naší spolupráce s ním. Tím, že to vzdáme, že se mu poddáme. Zůstávejme o to více s Bohem a jeho síla bude i naší silou.