Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje

Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí (Mk 7,1-8.14-15.21-23) | 2. září 2018

„Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“ Tento Ježíšův výrok nás vede k tomu, že zlým může být to, co vychází z našeho nitra. My to můžeme ovlivnit, zastavit, ale my to neuděláme. Naopak to šíříme kolem sebe. To nás poskvrňuje. To nás činí hříšnými. Jak se tomu bránit?

Jednoho dne přišel za opatem prostý člověk, který byl podveden advokátem. Byl smutný a povídá: „Otče, otče, já jsem tak zklamaný, já jsem si myslel, že čím je člověk vzdělanější, tím je lepší, ale zmýlil jsem se.“ Opat na to pokýval hlavou: „Máte pravdu, dobro v lidech není záležitostí vzdělání. K tomu, aby se někdo stal dobrým člověkem, v podstatě potřebuje znát a říkat jen dvě slova: Ano a ne. ANO, když se rozhoduje pro dobro NE, když odmítá zlo. A celé umění dobrého života spočívá v tom, že tato slůvka používá správně.“

Naše srdce je jako soudní dvůr, kde mají být posouzeny všechny možné podněty. Dobrým se má dát prostor a zlé se mají vykázat z našeho života pryč. Někdy to zvládneme sami, jindy potřebujeme pomoc. A tato pomoc je dvojího druhu. Jednak potřebujeme rozlišit, co je dobré a co je zlé, a pak potřebujeme sílu se zlu postavit a říci mu ne. A tuto pomoc nám nabízí Bůh. K němu se máme obracet s prosbou o osvícení Duchem Svatým, aby nám dal poznat skrze své dary (moudrosti, rozumu a rady), co je dobré a co zlé. A pak ho mámeprosit o dar síly dobro prosazovat a zlu se postavit. A všechna tato práce se odehrává na půdě našeho srdce. V něm se střetávají všechny podněty. A našim úkolem je zlé vyplenit a dobrým dopřát vzrůst. To všechno díky výchově ve víře víme. Ale ne vždy se nám to daří konat. Co tedy ještě udělat pro to, aby z našeho nitra vycházelo dobro a ne zlo?

Některé zlo nás přemáhá proto, že neznáme jeho kořeny. Uveďme si příklad. Nějaký člověk má problém s kritizováním a pomlouváním druhých. I když se z těchto dvou hříchů vyznává ve zpovědi a chce se jich poctivě zbavit, stále znovu do nich upadá. Co mu poradit? Ať hledá jejich kořen. Z čeho vlastně hříchy vyrůstají. K tomu pomáhá otázka „Proč?“ Tak například. Proč pomlouvám? Protože se na někoho zlobím. Proč se na někoho zlobím? Protože mu závidím. Proč závidím? Protože nejsem spokojený s tím, co mám a jak se mi daří. Proč nejsem spokojený? Protože si mě druzí nevšímají a neprokazují mi lásku. Co s tím? S touto touhou po lásce je potřeba přijít k Bohu a odevzdat mu ji. Poprosit: „Pane, dej mi, prosím, poznat a zakusit, že ty mě máš rád.“ Často pomáhá, když děkujeme: „Pane, děkuji ti, že mi skrze Ježíše ukazuješ, jak moc mě miluješ a jak ti na mě záleží. Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě skrze Krista vykonal a stále konáš.“

Takřka denně musíme přemáhat zlo lidského nepochopení, nepřijetí a zloby. Denně se snažíme, aby z našeho srdce vycházelo dobro. Velikou pomocí nám v tom může být rozjímání o Boží lásce, její poznávání a prožívání. V této lásce se rodí a posiluje naše schopnost říkat dobru ano a zlu ne. Kéž tomu tak je.

39 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *