Vykopat hřivny

Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí | 16. listopadu 2014

K dnešnímu evangeliu o hřivnách můžeme připojit ještě jeden příběh. Vypráví o satanovi, který posílá na zem své služebníky a ptá se, jak budou ničit lidi. První zloduch říká: „Obléknu si plášť vědce a budu učit, že Bůh neexistuje.“ Tu mu satan odpoví: „To je marná snaha, lidé se rodí se sklonem k víře a je těžké vyrvat jim ho ze srdce.“ Druhý zloduch pravil: „Budu lidem říkat, že peklo neexistuje a že mohou klidně hřešit.“ Satan na to pravil: „Tím je ošálíš jen na chvíli, protože brzy zjistí, že jim hříchy přináší neštěstí a působí problémy.“ Třetí zloduch na to prohlásil: „Já namluvím lidem, že se dá vše odložit. Že není nic, co by se muselo udělat hned a tady.“ Satan se ušklíbl: „Pusť se do práce, ty oklameš mnoho lidí a vženeš je nám do náruče.“

K pokušení našeho života patří to, že zapomínáme na hřivny, které máme. A když už si na ně vzpomeneme, tak jejich užívání odkládáme. Čekáme, ale čas nečeká. Utíká a s ním mizí i naše příležitost proměnit sebe a svět k lepšímu.

Někdo si položí otázku: „Co Ježíš myslí těmi hřivnami?“ Jsou to dary, které jsme dostali při narození, při přijetí svátostí křtu, biřmování, manželství či kněžství. Jsou to dary, které ve spoluprací s Bohem máme rozvíjet a používat.

Při narození do nás Bůh vložil nadání. Jeden je muzikant, jiný sportovec, další je zručný řemeslník nebo nadaný matematik. Každý by se měl ptát: „Co mi jde, co mě baví?“ A tomu by se měl věnovat, to by měl s chutí rozvíjet.

Krom vrozených schopností jsou i hřivny, které nám Bůh dává ve svátostech. Při křtu je do nás zaseto semínko víry, naděje a lásky k Bohu. Rodiče a kmotři  berou na sebe velkou zodpovědnost, když slibují, že budou tato semínka rozvíjet. Ptejme se při zpytování svědomí: Jak rozvíjím svůj vztah s Bohem? Jak se starám o víru svých dětí? Kdy jsem se s nimi nebo za ně modlil, mluvil s nimi o Bohu? Není v naší rodině zakopaná hřivna víry, naděje a lásky k Bohu a k lidem?

Další hřivny dostáváme při biřmovaní – je to rozvinutí darů Ducha svatého (které jsme dostali při křtu). Užívám darů Boží moudrosti, rozumu, rady, síly, zbožnosti, bázně a umění? Prohlubuji je vzděláváním ve víře a čerpám z nich při osobní modlitbě? Nebo jsou to další zakopané hřivny? Při biřmování nám dává Bůh i charismata. To jsou dary pro službu společenství farnosti a církve. Snažím se poznat své dary a sloužím jimi své farnosti? Buduji ve farnosti společenství? Scházím se s druhými, abych se bavil o víře a modlil?

Třetí svátostí, je manželství. Při něm vás Bůh vybavil velmi důležitými hřivnami. Stáváte se manželem, manželkou, rodičem. Jak rozvíjíte tyto dary? Jste laskaví, pozorní, nasloucháte si, přijímáte se, odpouštíte si, milujete? Pečujete o svou ženu, o svého muže, o své děti? Dáváte jim celé své srdce, svůj čas, své síly? Rodina je místo, kde čas nemilosrdně letí. Můžete v ní prožít krásné chvíle, které se už nikdy nebudou opakovat. Ale také o to můžete snadno přijít. U počítače, televize, s kamarády u piva. Mateřství je krásná a nesmírně cenná hřivna. Stejně tak otcovství. Děti vás – otce potřebují. Nikdo jim nenahradí milujícího, starostlivého tátu. Rodičovství je dar i závazek, nádherná hřivna, která roste a krásní každým dnem. Kde k tomu vzít sílu? Kde vzít trpělivost a energii pro děti? V dobrém manželství.

Za opatem přijde ženatý muž a stěžuje si, že se to nedá s ženou a dětmi vydržet. Jestli by prý v klášteře nebylo pro něho místo. Opat mu na to odpoví: „Kdepak, vy už jste si vybral jinou cestu a tam je vaše místo. Ale neklesejte na mysli. I když je pro vás v této chvíli těžká, může být opět hezká a šťastná. Stačí pro to udělat jednoduchou věc: Vykopejte hřivnu svého manželství a vyleštěte ji aby byla krásná jako v den vaší svatby.“ „Jak to mám udělat?“ zeptal se nešťastný muž. „Jděte domů a pohlédněte na svou ženu s obdivem a touhou, jako když jste ji spatřil coby nevěstu před kostelem, polibte ji jako po slibu před oltářem, pevně ji obejměte, jako když jste ji přenášel přes práh svého domu. Chovejte se ke své ženě se stejnou úctou, jako když jste se do ní zamiloval. Dělejte to tak každý den a hřivna vašeho manželství opět zazáří a stane se vaším bohatstvím a radostí.“

Co radí opat tomuto muži, platí i pro ženy. Pokud by přišla do vašeho manželství jakákoli krize, vzpomínejte proč jste se brali, vraťte se k prvotním ideálům, vzpomínejte, co krásného jste spolu prožili. Za vše dobré děkujte Bohu a vše těžké mu svěřujte.

I dětství je hřivna. Děti, užívejte si svého mládí. Nechtějte předčasně zestárnout tím, že se budete snažit vyrovnat dospělým v neřestech. Nic z toho štěstí nepřináší. Nestanete se dospělými, ale vnitřně zklamanými lidmi.

Nezapomeňme ani na ten úvodní příběh. Neodkládejme užívání žádných hřiven na jindy. Už jak půjdete z kostela, vezměte se za ruku, věnujte pozornost dětem, dopřejte si společný oběd kolem jednoho stolu, zajděte si na procházku, společně se pomodlete. Všechny tyto všední věci jsou poklady, které nikdo nemůže dát ani vzít.