Živý Bůh

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní | 3. března 2013

Když Bůh zjevil proroku Mojžíšovi své jméno: JÁ JSEM, KTERÝ JSEM, které se v hebrejštině píše písmeny JHVH, změnil tím celý svět. Člověk zná jméno Boha a tato znalost vyjadřuje přátelský vztah Boha k člověku. Židé přesto měli k Božímu jménu nesmírnou úctu. Aby ho náhodou nevyslovili nepatřičně či bez úcty, nahrazovali toto jméno nejrůznějšími variantami. Vlastní jméno Boha mohl jen jednou ročně vyslovit velekněz v Chrámě (o svátku Jom kipur). Jindy pak místo něho znělo např. jméno Adonaj (Pán). V českých překladech Bible je často překládáno jako Hospodin nebo přímým přepisem Jahve (Jeruzalémský překlad).

Žádný jiný Bůh nemá jméno tak hluboké a tajemné, bytostně zasahující podstatu všeho stvoření. Abychom si přiblížili význam tohoto jména máme tu jeden příběh:

Židé si velmi zakládali na tom, že jsou vyvoleným národem. Proto je pohoršil jeden jejich učenec, který nerozlišoval mezi židy a pohany. Všechny nazýval Božími dětmi a s nevěřícími jednal jako s nejlepšími přáteli. Přišli k němu a ptali se: „Proč nazýváš Božími dětmi i pohany a nevěřící, když neuctívají jediného pravého Boha?“ On jim odpověděl: „Proč bych je nenazýval Božími dětmi, když všichni nesou Jeho jméno?“ Židé se rozzlobili ještě víc: „Co to povídáš! Ukaž nám jediného pohana, který nese Boží jméno!“ Učenec se usmál a říká: „To vy mi ukažte jedinou bytost, která ho nenese. Vždyť každý, koho se zeptáte: „Kdo jsi?“ vám odpoví: „Já jsem ten a ten, syn toho a toho.“ A ono: JÁ JSEM je přece Boží podpis na každém člověku. Proto si všichni zaslouží úctu a lásku hodnou toho, komu patří.“

Jako autor našeho světa se Bůh podepsal pod každým svým dílem jednoduše a geniálně. Existuješ, a tak se budeš jmenovat po mně, poneseš mé jméno: JSEM. Kdykoli si uvědomíš sám sebe a vyslovíš „já jsem“, vzpomeneš si i na mne – svého tvůrce a Otce. Jako dává podpis malíře cenu obrazu, je tvojí hodnotou, že o sobě můžeš prohlásit já JSEM. Bůh mě chce, dal mi možnost BÝT, a to je mimořádné. Od chvíle, kdy v těle matky započal zázrak života, JSEM. Nepatrný, na počátku jen pár buněk, ale už podepsaný samotným Bohem – JSEM. Není to mimořádné a nádherné? Když si to uvědomíme, máme důvod k radosti, vděčnosti a lásce. JSEM a mohu milovat toho, který mi to umožnil.

A nejsem sám. JSOU tu další úžasné bytosti, se kterými mám společný základ, se kterými tvořím rodinu. Jsou tu věci, které mi Tvůrce svěřil, abych s nimi hospodařil. Jsi můj syn, jsi moje dcera, miluji tě jako táta a máma milují své dítě. Záleží mi na tobě, jako umělci záleží na jeho nejcennějším díle. Nestydím se za tebe, už od početí neseš můj podpis, mé jméno. JSI a já tu JSEM s tebou a pro tebe. Tomu se říká láska. Ať spíš nebo bdíš, miluji tě, JSEM tu s tebou a jsem tu pro tebe, a jak to pochopíš, máš nakročeno do nebe.