Znají jeho hlas

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční (Jan 10,1-10) | 3. května 2020

Jeden mnich přišel za opatem s trápením. Chtěl v dobré víře pozvat muže, kterého ještě neviděl v kostele, na nedělní mši svatou. Ale se zlou se potázal. Muž na něho zhurta spustil: „Já nejsem žádná ovce, která dělá to, co ostatní. Já jsem svobodný člověk a svobodným zůstanu, protože nikdy nebudu nikoho poslouchat. Zvlášť ne nějaké faráře!“ „Co na to říci? Měl snad ten člověk pravdu?“ Opat zakroutil hlavou a pravil: „Někteří lidé se bojí, že kdyby poslechli Boha, ztratí svobodu. Ale opak je pravdou. Čím více Boha posloucháme, tím svobodněji ho následujeme.“ „Vážně?“ Podivil se mnich. „Už je to tak,“ pravil opat a pokračoval: „Učí to i Písmo svaté, které říká: Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí. A pravda o životě je taková, že neposlušnost vede ke hříchu a smutku, ale poslušnost vůči Bohu vede ke konání dobra a ke štěstí. A čím více Boha posloucháme, tím jsme šťastnější. A čím jsme díky Bohu šťastnější, tím snadněji a svobodněji ho následujeme.“

Dnešní evangelium nám ukazuje, jak už jsme si to vysvětlovali v pátek s dětmi, že je třeba znát Ježíšův hlas. Tím, že ho budeme následovat, budeme uchráněni ode všech závislostí. My žijeme v takzvaném svobodném světě. Přesto se z toho mnoho lidí neraduje, ale jsou naopak smutní a nešťastní. Proč? Protože neznají pravou svobodu. Mnozí si myslí, že jsou svobodní (často i křesťané), ale přitom často žijí v zajetí pýchy, sobectví, hněvu nebo třeba strachu.

V jedné rodině měli dceru, která nechtěla večeřet a byla celá nešťastná. Rodiče se ptali, co ji trápí, ale nechtěla jim nic říct. Nakonec to prozradil její bratr. Dala na Instagram fotku a dostala méně lajků, než získaly její kamarádky. To je problém, který jsme dříve neznali: žít v zajetí strachu z toho, jak nás budou druzí hodnotit na sociálních sítích. Ale nejde jen o sociální sítě. Někdy žijeme v obavě, co si o nás ten nebo onen myslí. Chceme být nějak zaškatulkováni. Vytváříme vlastní image, někdy i sami sobě namlouváme, že jsme někým, kým vlastně nejsme. Lékem na toto všechno je právě Ježíšův postoj z dnešní radostné zvěsti. Ježíš je dobrý pastýř. Své ovečky nehodnotí podle zevnějšku. Na všechny se dívá s láskou a pochopením. Z každé má radost. Když se nějaké nedaří, tak ji neignoruje, neponižuje, ale hledá ji a bere do náruče, aby ji pomohl a zachránil. Toto, když si uvědomíme, tak můžeme být šťastní. Můžeme ho následovat a podobným způsobem přistupovat i jeden k druhému.

Jak tedy Dobrému pastýři naslouchat? Skrze svědomí, Písmo svaté, mši svatou a vůbec každou modlitbu. A proč mu můžeme důvěřovat, že nás osvobodí od závislosti na zlu a dá svobodu ke konání dobra? Protože mu na nás záleží, sám to slíbil, chce, abychom měli život a měli ho v hojnosti. Nyní i na věčnosti.