Zpěv v liturgii

Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí | 19. srpna 2012

Do dnešního tématu nás mohou uvést hned dvě krásné myšlenky.

„Kdo zpívá, dvakrát se modlí.“

„Kdo miluje, zpívá“ (sv. Augustin).

Na začátek si povězme krátký příběh:

V klášteře mívali mniši hodiny zpěvu. Některým se to nelíbilo a reptali: „Proč se máme namáhat, když nás stejně nikdo neuslyší?“ I přišel k nim opat a pravil: „Važte si zpěvu, protože zpěv je jako voda a slunce.“ „Co tím myslíte?“ Ptali se nespokojení mniši. „Zpěv je jako voda, protože se jím vylévá z bolavé lidské duše smutek. Zpěv je jako slunce, protože díky němu může zazářit ve světě radost duše, která je naplněna štěstím. Největší užitek nepřináší zpěv tomu, kdo poslouchá, ale tomu kdo zpívá,“ zakončil svou řeč opat.

Když jsme měli hodiny zpěvu s P. Olejníkem, říkal nám věc, na kterou jsem si mnohokrát vzpomněl: „Učte se zpívat žalmy, protože nastanou v životě situace, kdy je člověku těžko tak, že to ani nejde vyjádřit slovy, a tu si vzpomene na žalm či duchovní píseň a při jejím zpěvu naleznete Boží útěchu.“ Možná už jste sami zažili, jak je tato moudrost pravdivá. Proto je velmi užitečné naučit se v kostele zpívat duchovní písně a učinit z nich průvodce svého života. To je jedna věc, pro kterou je dobré se učit v kostele zpívat.

Druhou důležitou skutečností je fakt, že zpěv sjednocuje. Spojuje lidi dohromady. To známe z různých oslav a setkání. Ale při zpěvu duchovních písní nás zpěv spojuje nejen s lidmi, ale také s Bohem. A to je zázrak hudby. Díky zpěvu můžeme Boha oslavovat, prosit, ale také snáze zakusit a prožít jeho blízkost. Obrazně můžeme říci: Boží slovo víru zasévá a zpěv duchovních písní jí dává růst a upevňuje ji. Z toho, co jsme si řekli, vyplývá, jak je zpěv pro duchovní život a liturgii důležitý. Nepřekvapí nás tedy, že mu církev od počátku věnuje velikou pozornost.

V průběhu staletí se ustálily tyto zpěvy, které provázejí naši liturgii:

Ordinarium

Mešní ordinarium (zpívaný doprovod mše) má šest částí, které se většinou píší latinsky. Tvoří jej tzv. „neměnný zpěv“: Kyrie eleison (Pane smiluj se – psáno v řečtině), Gloria (Sláva), Credo (Věřím), Sanctus (Svatý), Benedictus (Blahoslavený, požehnaný), tato část později splynula se Sanctus, Agnus Dei (Beránku Boží). To jsou zpěvy, které důvěrně známe a které nás provázejí v naší modlitbě při slavení mše svaté.

Proprium

Na rozdíl od ordinaria jsou zpěvy propria proměnlivé. Mění se podle jednotlivých období církevního roku – církevních svátků a příležitostí. Zpěvy jsou hudebně složitější – zpívá je obvykle sbor. Tato mají čtyři části: Introitus (vstupní zpěvy – příchod kněze k oltáři), Graduální zpěvy (zpívaly se mezi čtením z Bible a mezi tyto zpěvy patří např. zpěv Aleluja nebo Sekvence), Offertorium (zpívá se při přinášení obětních darů), Comunio (zpěvy k přijímání či obětování). Tyto zpěvy se často nahrazují zpěvem mešních písní z kancionálu nebo písněmi scholy.

Responsoriální žalm

Žalm nechává doznít první čtení a zároveň nás připravuje na Evangelium. Jeho zpívání obrazně řečeno připravuje půdu našeho srdce, aby se tam mohlo zasít slovo Krista. Protože žalmy jsou svou povahou duchovní písně, měly by se vždy zpívat.

Kéž je i v naší farnosti zpěv nejen příležitostí k jednotě mezi lidmi, ale zároveň upřímnou oslavou Boha, která nás s ním také sjednocuje. Radost z krásy hudby a zpěvu kéž se projevuje také v touze něco nového se společně naučit.