100. výročí zjevení ve Fatimě

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční | 14. května 2017

Včera (13. května 2017) uplynulo 100 let od chvíle, kdy se desetileté Lucii Santosové, devítiletému Františkovi a sedmileté Hyacintě Martovým začala ve Fatimě zjevovat Panna Maria.

K šesti zjevením docházelo vždy 13. dne v měsíci a předcházelo jim zjevení anděla, který děti vybízel k modlitbě, obětem a úctě k Nejsvětější Svátosti. Anděl naučil děti modlitbu, která předznamenává pozdější obsah poselství Panny Marie:

„Nejsvětější Trojice, Otče, Synu a Duchu Svatý, hluboce se Ti klaním a obětuji Ti drahocenné Tělo a Krev, Duši a Božství Pána Ježíše Krista přítomného ve všech svatostáncích světa, na usmíření za urážky, rouhání a lhostejnosti, kterými je urážen. A pro nekonečné zásluhy jeho Nejsvětějšího Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina Tě prosím za obrácení ubohých hříšníků.“

Tuto modlitbu se modlíval náš spirituál P. Bernard v Litoměřicích pokaždé, když po příchodu do kaple poklekl před svatostánkem.

K prvnímu zjevení Panny Marie došlo 13. května 1917. Lucie, František a Hyacinta si hráli při pasení ovcí nahoře na svahu Cova da Iria. Náhle uviděli něco jako blesk. V domnění, že se blíží bouřka začali sestupovat, aby hnali ovce k silnici. Asi v polovině svahu uviděli nový blesk a po pár krocích uviděli před sebou nad dubem paní, oděnou v bílém šatě, zářící více než slunce. Vycházelo z ní jasné intenzivní světlo. Všichni tři se ocitli uvnitř světla, které paní obklopovalo a z ní se rozlévalo. Ze vzdálenosti asi půldruhého metru k nim promluvila: Nebojte se! Neublížím vám. Na otázky odkud je a co si přeje odpověděla: „Přicházím z nebe. Přišla jsem vás požádat, abyste sem přicházeli po šest příštích měsíců 13. dne vždy ve stejnou hodinu. Pak vám řeknu, kdo jsem a co chci…“ Poté podle předpovědi následovala další zjevení, při kterých Panna Maria předala dětem tři tajemství.

V tom prvním jim odhalila, že peklo skutečně existuje, a dala dětem nahlédnout, jak vypadá. „Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponoření démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly neseny plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů – úděsných a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce, která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli děsem a hrůzou.“

Ve druhém tajemství přichází předpověď druhé světové války. Panna Maria řekla dětem: „Válka (první světová) se schyluje ke konci; nepřestanou-li však lidé urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší.“ Noc ozářená neznámým světlem měla být znamením, že se schyluje k trestu, který na sebe svět svými zločiny přivolal. „Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru.“ 25. ledna 1938 se objevila na obloze polární záře, která osvítila celou severní polokouli a viděli ji statisíce lidí. Za osm měsíců pak začíná 2. světová válka.

Třetí tajemství zůstalo dlouho utajeno a bylo zveřejněno až v roce 2000. Děti v něm uviděly anděla s ohnivým mečem v levé ruce, který měl jakoby zapálit svět. Plameny však vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky Panny Marie. „Anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: Pokání! Pokání! Pokání! V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem kterého procházejí, bíle oblečeného biskupa, vytušili jsme, že je to Svatý otec. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů, jako korkového dubu s kůrou; dříve než sem Svatý otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával; když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků … stejně tak zemřeli jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé, každý s křišťálovou nádobou v ruce, zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovaly k Bohu.“

Naplnění tohoto proroctví se uskutečnilo během vlády totalitních režimů, které mučili kněze, řeholníky a řeholnice a krutě pronásledovaly věřící. Vyvrcholilo pak atentátem na papeže, který se stal ve výroční den fatimského zjevení 13. května 1981. Papež Jan Pavel II. byl těžce zraněn čtyřmi střelami, které ho zasáhly do rukou a do břicha. Jak později uvedl, přežil díky pomoci Panny Marie. Na poděkování za její ochranu přivezl do Fatimy střelu, která se stala součástí korunky, co zdobí sochu Panny Marie Fatimské.

Poslední zjevení bylo 13. října 1917. Děti prosily, aby se stal zázrak, který by potvrdil, že skutečně mluví s Pannou Marií. Ten den od rána pršelo. V poledne déšť ustal, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo. Pak se na několik vteřin zastavilo a nejhýřivější světelné kolo se znovu roztočilo. Pak se znovu zastavilo a roztočilo ještě v rozmanitějším oslnivém víření. Pak všichni zažili pocit, jako by se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Tyto výjevy, trvající asi 10 minut, vidělo na 70 000 lidí nejen nad místem, ale i ve vzdálenosti více kilometrů. Po skončení slunečního úkazu měli lidé šaty dokonale suché, jako by vůbec nepršelo.

Během druhého zjevení 13. června 1917 předpověděla Panna Maria smrt obou mladších dětí. Podle záznamu ze 13. června 1941 se tehdy Lucie zeptala Panny Marie, zda všechny tři děti půjdou do nebe, až zemřou. Panna Maria odpověděla: „Ano, brzy si vezmu Františka i Hyacintu, ale ty zůstaneš déle, protože Ježíš si přeje, abys na zemi šířila lásku ke mně. Přeji si také zavést po celém světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci.“

František a Hyacinta byli slavnostně prohlášeni za ctihodné papežem Janem Pavlem II. ve Fatimě dne 13. května 1989. Jan Pavel II. se tam vrátil 13. května 2000, aby je blahořečil (předstupeň svatořečení) a 13. května 2017 toto místo navštívil papež František, aby je svatořečil.

Lucie se stala řeholnicí a ještě několikrát měla zjevení Panny Marie. Žila v karmelitánském klášteře v Coimbře v Portugalsku. Před smrtí předpověděla, že poslední zápas mezi Kristem a Satanem bude o manželství a rodinu. Jak můžeme ve světě vidět, i toto poselství se kolem nás naplňuje. Lucie zemřela 13. února 2005 ve věku 97 let.

Panna Maria vyzývá k obrácení, pokání, modlitbám a přinášení obětí za hříšníky. Její zjevení nám ukazuje, že Bohu na nás záleží, že vše, co se ve světě děje, můžeme ovlivnit svým životem a modlitbou. Můžeme na to pamatovat při modlitbě růžence, kdy se na závěr každého desátku modlíme modlitbu, která vznikla na základě událostí ve Fatimě: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují.“ Kéž se tak stane.