Blahoslavenství

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí (Mt 5,1-12a) | 29. ledna 2017

Mladí turisté se vydali do hor. Ubytovali se v pár kilometrů vzdálené vesnici, kde je přijal místní starousedlík, který hned bodře spustil: „Dobře, že jste přijeli, my máme krásné hory, nejkrásnější na světě. Takové nikde jinde neuvidíte.“ Turisty potěšilo, že se jim věnuje místní znalec a hned se ho zeptali: „A kde máme s prohlídkou začít? Kterou trasu byste nám pro začátek doporučil?“ „Co já vím? Já tam nechodím,“ dostali překvapivou odpověď.

Osmero blahoslavenství je krásné. Kdyby se podle něj žilo, bylo by na světě dobře. Ale často k němu máme podobný postoj jako onen domorodec. Obdivujeme je, ale jen zpovzdálí. Přitom platí, že kdo nezdolal nějaký vrchol, nepoznal skutečnou krásu hor. Podobně je tomu v duchovním životě. Kdo se neodhodlá přijmout velikou výzvu, nepozná radost z velikých vítězství dobra a svatosti.

Osmero blahoslavenství tak můžeme vnímat jako duchovní hory, do kterých se máme vydat, abychom poznali jejich krásu a při jejich zdolávání sami vyrostli a stali se krásnými lidmi. Blahoslavenství jsou vstupenkou do nebe.

Možná nás napadne podobná otázka jako ty mladé turisty: „Kde začít?“

Se stejným dotazem přišel za opatem mladý mnich: „Na které blahoslavenství se mám nejvíce soustředit?“ Opat se zamyslel a pravil: „Začni s tím, které se ti nejmíň líbí, nebo které tě nejvíce provokuje.“ „Proč,“ divil se mnich, „není to zbytečně náročné?“ Opat se usmál: „Protože to, které se ti nejméně pozdává, je obvykle pro tvou spásu to nejpotřebnější.“

Jedna dívka si v náboženství psala něco do učebnice. Kněz se podíval a uviděl stránku s osmero blahoslavenstvími, ke kterým dítko připisovalo: Blahoslavení chudí – soused. Blahoslavení tiší – máma. Blahoslavení milosrdní – táta. Blahoslavení spravedliví – učitelka. Blahoslavení čistého srdce – spolužačky. Blahoslavení tvůrci pokoje – spolužáci. Blahoslavení pronásledovaní a plačící – já. Kněz přisedl k dítěti a zeptal se: „Co to všechno znamená?“ „Píšu tam lidi, co by si z toho měli vzít příklad. Blahoslavení chudí. To by si měl přečíst soused, který je hamoun a nedovolí nám ani utrhnout si ani jednu třešni. Blahoslavení tiší. To se hodí pro mámu, která doma věčně křičí. Blahoslavení milosrdní. To by si měl vzít k srdci táta, který nás někdy zbytečně trestá. Blahoslavení spravedliví. To bych doporučila učitelce, kterou nezajímá, proč jsem něco nezvládla, a rovnou mi dá pětku. Blahoslavení čistého srdce. To se hodí pro spolužačky, které věčně kují pikle a pletichaří. Blahoslavení tvůrci pokoje. To je pro spolužáky, kteří se pořád perou a hádají. Blahoslavení pronásledovaní a plačící – to jsem přece já. A moc bych si přála, aby mě Pán Bůh konečně nějak potěšil, když to tady všechno musím snášet.“

V té chvíli si kněz uvědomil, jak je osmero blahoslavenství důležité a užitečné. Kéž by se stalo každodenní součástí našeho života. Akorát je třeba se podívat tím správným směrem. Neptat se: „Co se na koho hodí?“ ale položit otázku sobě: „Se kterým blahoslavenstvím bych mohl a měl začít dnes já?“