Radostná zvěst o Božím království

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí (Mt 4,12-23) | 22. ledna 2017

Maria bývá nazývána zářící jitřenkou spásy. Její narození bylo svítáním, po kterém přišel den – den spásy, který už nikdy neskončí. Můžeme tedy říci, že s Ježíšem přišlo Boží království mezi nás a potrvá navěky.

Ptal se mnich opata: „Jak můžete tvrdit, že už teď, tady na zemi, žijeme v Božím království? Podívejte se kolem, vždyť na světě je tolik nespravedlnosti!“ Opat pokýval hlavou a pravil: „Boží království je jako svit slunce. Ten proniká celou zemi, ale jsou místa, kam ho lidé nevpustí. Jsou tací, kteří raději žijí ve stínu hříchu a smrti. Ale každý, kdo chce, si světlo Božího království najde.“ Mnichovi se to nezdálo: „No, já nevím, ať se dívám, jak se dívám, stejně ve světě žádné Božské světlo nevidím.“ Opat se usmál: „To světlo není vidět jen tak očima, protože není z fotonů jako světlo slunce. Bůh ozařuje svět pravdou a láskou. A ty objevujeme otevřenou myslí a toužícím čistým srdcem.“

Bůh osvěcuje, miluje a čeká, až naše chladné srdce roztaje. Až otevřeme své nitro paprskům jeho lásky. A tam, kam proniknou, se zjeví plná krása Božího království.

Možná si řekneme, že tedy nezbývá než čekat, až všichni otevřou svá srdce, nebo už aby to bylo. V dnešním evangeliu vidíme Ježíše, který si je vědom velkého úkolu: všem lidem hlásat Boží království. K naplnění tohoto úkolu si volí dobré žáky, učedníky, spolupracovníky. Těm nejprve hlásá tuto radostnou zvěst. Oni pak jdou tam, kam on sám přijít nemohl. Křtem jsme se všichni stali Ježíšovými učedníky a spolupracovníky. Nejsme tedy těmi, kdo čekají s vědomím vlastní zajištěnosti, až se otevřou srdce ostatních… pokud vůbec. My máme přijímat, ale zároveň jít a toto Božské světlo, které jsme sami přijali, zprostředkovat druhým.

Lidé rádi jezdí na dovolenou za sluncem. Zvláště po zimě jsou sluneční paprsky jako léčivý balzám. Kdo se jim vystaví, pookřeje. A podobně to funguje i v duchovním životě. Když se dostaneme do stínu hříchu a smrti, nezůstávejme tam. Udělejme všechno pro to, abychom se dostali do světla Boží pravdy a lásky. A když zakusíme tu radost, když se nám dostane té milosti pookřát v Božím světle, nenechme se ovládnout pýchou, že jsme snad někým lepším, že jsme si to sami zasloužili, ale s maximálním nasazením hledejme způsoby, jak tento dar zprostředkovat druhým… více či méně ve stínu ukrytým spolupracovníkům, kamarádům, sourozencům, dětem, ale i těm, které třeba nemáme v oblibě. Vždyť do nebe se vchází jen společně. Tak kéž nám to leží na srdci už zde, v tomto našem životě, kde už nyní můžeme zažívat Boží království.