Bůh s námi

Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Mt 14,22-33) | 13. srpna 2017

Jak v úryvku starozákonního čtení, tak v evangeliu slyšíme o víře v Boha, který je s námi. V hlučném světě, který nás neustále obklopuje nějakými podněty, čekáme, že i Bůh promluví pronikavým hlasem. Ale Bůh není ani v zemětřesení či vichřici, je v šumu jemného vánku. A právě toto je důvod, aby i Ježíš odešel a o samotě se modlil. To chtěl ostatně udělat už před velkým zázrakem nasycení zástupu, ale příchozí mu to neumožnili, činí to tedy nyní. Učedníky posílá napřed. Ti veslují (Genezaretské jezero na šířku měří přibližně dvanáct kilometrů) dokud nespatří Ježíše. Zázrak, který je ústředním motivem dnešního úryvku, se může zdát podivný. Jako by se vymykal logice všech ostatních zázraků, nejde ani o uzdravení nemocných ani o vzkříšení mrtvého. Proč tedy tato téměř pohádková událost? Když tuto námitku dali studenti jednomu katechetovi, usmál se a řekl: „Všechny ostatní Ježíšovy zázraky jsou k užitku nějakého jednotlivce. Tento je naopak pro nás všechny. Vždyť celý náš život je chůzí po vodě a jsme rádi, že se neutopíme.“

Každý má rád životní jistotu, proto existuje nejedno pojištění. Můžeme pojistit výlohy v nemoci, ztrátu či havárii auta… ale jsou věci, které pojistit nelze. Neexistuje pojištění rodinné věrnosti, pro domácí štěstí, pro přátelství… Zde dává oporu někdo jiný. Zatímco učedníci v lodi křičí strachem, Petr povzbuzen zázračným nasycením a Ježíšovým ujištěním („Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“) žádá o svolení ho následovat: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ Neriskuje naprázdno, ví, že je Ježíšem vyzván. Jeho přátelství s Ježíšem a všechno, co spolu prožili, mu dává odvahu ve chvíli náročné zkoušky.

Příběh však pokračuje. Petr ujde po vodě několik kroků a začne místo Ježíše pozorovat vítr a vlny. Dostává strach, začíná tonout a volá: „Pane, zachraň mě!“ A Ježíš hned vztáhne ruku, aby ho zachránil. A to je vrchol příběhu, ze kterého se můžeme poučit. Život je často jako chůze po neklidné vodě. Všude číhá nebezpečí, které nás může stáhnout pod hladinu. Ale je tu také ten, který ví, jak bezpečně projít světem až k věčnému životu. A je tu pro nás. Chce, abychom neustále vstupovali do nerušeného rozhovoru s ním. Je od nás ve vzdálenosti jediné modlitby, jediného zvolání: „Pane, zachraň mě!“ Evangelium nás učí, abychom z něho nespouštěli zrak. Vzpomeňme si na to, až někdy budeme ztrácet pevnou půdu pod nohama, až se na nás budou hrnout různá nebezpečí, trápení, zkoušky a pochybnosti.

Tento krok víry a zázrak je povzbuzením všem, kdo zakoušejí hloubku všech životních nejistot. „Zvládneme to? Podaří se?“ Odpovídáme: „S pomocí Boží!“ Kéž to není fráze. Kéž se můžeme jednou po létech ohlédnout za svým životem a zjistíme, že to všechno byl jeden velký zázrak, za který jsme Bohu vděčni.