Být apoštolem

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle v mezidobí (Lk 5,1-11) | 10. února 2019

Není lov jako lov. Loví kanibal, loví náborář a loví kněz. Všichni loví lidi. Nicméně kanibal a náborář loví lidi pro osobní prospěch, nástupci apoštolů chtějí lovem prospět lidem, ke kterým jsou posláni. Jak rozumět onomu lovení lidí? Ježíš o tom mluví s rybáři. Rybář loví ve vodě. A pokud loví člověka, tak proto, aby ho zachránil před utonutím. A to je i úkol apoštolů. Zachraňovat národy světa před utonutím v hříchu a smrti.

Je to krásné, vznešené, ale také velmi obtížné povolání. Jak v něm obstát? To nám ukazuje svatý Petr. Pokorný, poslušný muž, který slouží druhým. Po zázračném rybolovu pokorně klečí před Ježíšem a vyznává, že si takové zázraky ničím nezaslouží. Jako by zapomněl, že po celonoční dřině půjčil Ježíšovi loď ke kázání a na Ježíšovo slovo vyplouvá na lov, i když se z profesního hlediska jevil marně. Jeho zkušený postup byl propadák, úspěch přineslo až „nesmyslné“ uposlechnutí Ježíšovy výzvy. Díky tomu se stal účastníkem velkého zázraku. Jde zde o archetyp všeho našeho počínání. Hodnotu našim skutkům dává to, že jednáme ruku v ruce s Ježíšovým slovem.

Co je tedy příslibem dnešního evangelia pro nás? I my jsme, od chvíle křtu, povoláni k tomu, abychom se zapojili do apoštolského díla. Abychom si všímali všech, kdo se topí v nástrahách světa, a nabídli jim pomocnou ruku. Pokud chceme, aby se nám toto dobré dílo dařilo, je potřeba jít ve stopách svatého Petra. Mít ochotné, pokorné, poslušné srdce. Dovolit Kristu, aby ovlivňoval náš každodenní život. Přijmout i to, že si nás může zavolat na pomoc ve chvíli, kdy se nám to nebude hodit. Ve chvíli, kdy budeme zklamaní a unavení z marné práce a neúspěchů. Ale když mu v právě takové chvíli neodepřeme svoji loďku, věnujeme mu svůj čas a splníme jeho vůli, čekají nás veliké zázraky.

K jedné laskavé ženě přicházeli sousedé, kteří měli manželskou krizi. Jeden na druhého si stěžovali a ona jim trpělivě naslouchala. Její manžel to pozoroval a jednoho dne se zeptal: „Prosím tě, proč je nepošleš pryč? Vždyť tě pořád zatěžují! Stejně nevíš, co bys jim poradila.“ Paní se zamyslela a odpověděla: „To je pravda. Nevím, co bych jim poradila, ale využívám ten čas s nimi, abych se za ně v duchu pomodlila. Jen ať tu své těžkosti nechají, hlavně když se jim uleví.“ Po nějakém čase potkal manžel sousedy v obchodě a pozdravil je: „Vypadáte spokojeně, to jsem rád, že se vám daří.“ Oni se usmáli a odpověděli: „Poděkujte vaší paní.“

Být apoštolem, přinášet lidem Boží pomoc a spásu můžeme různým způsobem. Trpělivým hlásáním, modlitbou, nasloucháním. Je to projev naší lásky k bližnímu. Kéž se nám to daří a stáváme se účastníky zázraků, které má Bůh v plánu.