Být dobrým učedníkem, který směřuje k cíli

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle v mezidobí (Lk 6,17.20-26) | 17. února 2019

K dnešnímu evangeliu si můžeme říci dvě myšlenky.

Ježíš sestoupil z hory, kde se modlil. A nyní promlouvá k velkému zástupu svých učedníků. Bylo tam mnoho lidí, kteří přišli pro uzdravení a osvobození od zlých duchů, ale Ježíš je vede ještě dál: „Blahoslavení, vy chudí, hladoví, plačící a pronásledovaní, radujte se a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu… A běda vám bohatí, spokojení a sytí, budete naříkat a plakat.“ Slova, která uslyšeli, nebylo lehké pochopit.

Představme si, že by nás naši zdraví přátelé přivezli k lékaři, aby nám pomohl s bolestivou nemocí. A on by se na nás podíval a řekl: „Výborně, radujte se, že trpíte, protože vám to Pán Bůh jednoho dne všechno vynahradí,“ a pak se obrátil na náš zdravý doprovod a řekl mu: „Běda vám, že se máte dobře, moc se neusmívejte, však na vás taky jednou dojde.“ To bychom asi těžce rozdýchávali.

Abychom mohli tato Ježíšova slova pochopit a přijmout, musíme být jeho skutečnými učedníky. Ježíš nás vede k tomu, že naše láska k němu je více než jen přijetí jeho darů. Otáčí naše lidské smýšlení. Že totiž v našem životě nejde na prvním místě o to „mít se dobře za všech okolností“, ale „být za všech okolností dobrým Ježíšovým učedníkem“. Zve nás tedy z postoje „Bůh je záruka mého spokojeného života“ k postoji „Bůh mě zve do hlubokého osobního vztahu“.

A nyní druhá myšlenka. Kde vzít sílu k tomu, abychom naplnili Ježíšovu výzvu, u které se zdá, že je nad naše síly? Inspirujme se příběhem.

Jednoho dne opat kázal o blahoslavenstvích. Po mši ho mniši vyhledali s otázkou: „Je vůbec možné, aby někdo dokázal podle všech těch rad žít?“ Opat se zamyslel a pravil: „Svým způsobem se po cestě chudoby, odříkání, pláče, zkoušek a pronásledování denně vydávají miliony lidí. A často ji velice úspěšně zvládají.“ Mniši byli překvapeni: „Vážně? A co je to za mimořádné osobnosti?“ Na to se opat usmál: „Rodiče. Mámy a tátové, kteří přijímají děti a snaží se je dobře vychovat. S každým dítětem se musí více uskromnit, odříci si nejrůznější potěšení. Přitom to nesmějí vzdát, i když prožívají strach a zklamání, hádky a nepochopení. A mnozí to až neuvěřitelně dobře zvládají, protože je v jejich poslání vede láska. A tak by tomu mělo být i u každého z nás. Přijměte, bratři, s velikou láskou svůj život, se všemi radostmi i starostmi, jako dítě, které vám svěřil Bůh. Pečujte o něj tak, abyste ho přivedli ke zralosti a svatosti. Neupínejte se k momentálnímu prospěchu, ale následujte toho, který je věčný.“

Dnešní evangelium nás (1) volá, abychom se na prvním místě stali dobrými (milujícími) Ježíšovými učedníky. Zároveň nás (2) vede, aby naší motivací byl pohled na cíl, ke kterému směřujeme, ke kterému máme přivést sebe i ty, kteří nám jsou svěřeni. Kéž nám Pán k tomu dá sílu.