Být pokračováním evangelia

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí | 24. ledna 2016

Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova.

Evangelium (radostná zvěst) bylo sepsáno na základě svědectví lidí, kteří prožili s Ježíšem kus svého života. Setkávali se s Kristem, poznávali ho a sloužili mu. Proč se evangelista rozhoduje tuto radostnou zvěst sepsat? Ne z dlouhé chvíle, ani ne jen pro naše vzdělání, ale abychom my v tomto díle pokračovali. Abychom otevírali Ježíšovi, který chce skrze nás v tomto světě jednat, sloužili mu a svědčili o něm. Náš každodenní život má být volným pokračováním evangelií. Zvláště dnes je ze všeho nejdůležitější osobní příklad. V době, kdy lidé nečtou knihy, musí mít možnost číst v nás. Vidět na nás, co s Bohem prožíváme.

Teofil – Bohumil, člověk který nalezl Boha, má ho rád, ale potřebuje prohloubit svůj vztah s ním – poznáním i životem. Nikdo nejsme hotový křesťan, stále máme růst ve víře a prohlubovat vztah s Bohem.

Lukáš vše důkladně prozkoumal a pak sepsal. Naše víra má růst díky spolehlivým pramenům poznání. Když se objeví nějaké pochybné varování na internetu, které není podepsané, ověřené a církví schválené, vzbudí často pozdvižení. Právě zde platí, že se máme opřít a spolehnout o společenství církve. Ona jako celek může rozlišit, co je od Boha a co ne. Která cesta je pro nás ta správná a nejdůležitější. Proto nás nyní papež František vyzývá, abychom sami poznali a dali světu poznat Boží milosrdenství. Proto prožíváme Svatý rok milosrdenství.

Co to konkrétně znamená, nám říká pokračování dnešního evangelia. Ježíš přišel do svého domovského města, navštívil synagogu, kde předčítal z proroka Izaiáše:

„Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.“

Potom všem oznámil, že se právě nyní toto proroctví naplnilo.

Přinesl chudým radostnou zvěst. Chudý je ten, kdo má něčeho důležitého nedostatek. Dnes máme všeho dost, ale sžírá nás chudoba na víru, naději, schází nám opravdová láska. Kdo nežije svůj vztah s Bohem plně, může se sebevíce veselit na nejrůznějších zábavách, ale bude mu chybět radost. Kdo nenaplní srdce Boží blízkostí, tomu bude scházet pokoj a štěstí.

Přinesl zajatým propuštění. Jsme zotročeni tolika věcmi, sloužíme mnoha pánům a to nás vyčerpává a ničí. Řekli jsme si, že bez Boha není štěstí. Nejšťastnější je ten, kdo se může o Boha dělit. Jsme často otroci konzumismu i v křesťanském životě. Přicházíme do kostela na jakési představení, které je mnohdy krásné. Přicházíme se podívat na to, co pro nás někdo připravil. Ale být svobodný znamená být činný. Každý je učedníkem, každý přijal křtem úkol podobat se Bohu. A Bůh nás stvořil, abychom i my byli tvůrčí. A žádný učedník není povolán, aby si žil víru jen sám pro sebe.

Navrácení zraku. Ježíš nás pozvedá z krátkozrakého života. Vede nás ze života „ze dne na den“ k vědomí toho, co je před námi, co je naším cílem. Máme být moudří, prozíraví. Mé současné jednání má podíl na mém štěstí na věčnosti.

Propustit zdeptané na svobodu. Nejvíce nás zotročuje hřích. A Ježíš nechce, abychom se trápili tím, že nás spoutává neodpuštění. Chce nás osvobodit od zla, pádů, od všeho, co nás kdy zranilo. A to nejvíce skrze svátost smíření a svaté přijímání. Nebojme se o to prosit.

Dnes se otevírá třetí svatá brána v naší diecézi. K olomoucké katedrále a Svatému Hostýnu přibude brána na Velehradě. Jsou symbolem toho, že se rozhodneme vyjít z vlastní uzavřenosti. Jsou symbolem příslibu, který nám odhaluje Ježíš v dnešním evangeliu.