Nikdo není prorokem ve svém domě

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle v mezidobí | 31. ledna 2016

Nikdo není prorokem ve svém domě. To je výrok, který vyplynul z události, o které jsme právě četli. Proč si někdy nevážíme toho, co máme, co nás obklopuje? I nejcennější věci se stávají všedními, když je máme před očima každý den.

Jedna anekdota vypráví o boháči, který pil jen nejlepší víno. Po několika letech se náhodou napil ze sklenice své ženy a ptá se: „Co je to za vynikající odrůdu? Tak lehká, jemná a tak svěží?“ Žena mu odpověděla: „To je voda miláčku, obyčejná pramenitá voda.“

Židé se dívali na Ježíše. Měli před očima Božího Syna, který konal zázraky, ale oni viděli jen tesaře, kterého znali od dětství. Měli svůj názor, který nehodlali měnit. A to se jim stalo osudným. Tím sami sebe připravili o veliké milosti a dary, které mohli skrze Krista získat.

Dnešní evangelium je výzva: Podívejme se na sebe, své okolí a na Boha novým pohledem. Zamysleme se nad tím, co bereme jako samozřejmost a uvědomme si hodnotu darů, které nás obklopují. Jen tak nás mohou opět obdarovávat a náš život obohacovat.

Často nás k takovému zamyšlení přivedou životní okolnosti. Jedna žena onemocněla a řekla: „Teprve nyní poznávám, jak málo jsem byla vděčná za zdraví, které mi dobře sloužilo.“ Nebo jiná po životním zklamání zanevřela na Boha. Nějakou dobu žila bez svátostí. Pak přišlo zranění a operace. Na nemocničním lůžku se setkala s knězem a přijala svátost smíření a eucharistie. A pravila: „Naposledy mi bylo tak krásně, když jsem byla ještě jako malá dívka s babičkou o Vánocích v kostele.“

Bolestné události nám otvírají oči. Ale my nemusíme čekat na nemoc či zranění. K tomu, abychom se radovali z Božích darů, z daru zdraví, přátel, života, nám může stačit to, že si uděláme čas a tyto skutečnosti si uvědomíme.

Je úžasné si uvědomit, co vše jsem dostal a čím mohu Bohu sloužit. Vše, co mě obklopuje a co se mi nabízí. Všechny příležitosti, kdy mohu lépe odpovídat na Boží lásku, na to, že je tu Ježíš, který mne miluje a je mi připraven 24 hodin denně naslouchat a pomáhat. Kéž by nás toto poznání vedlo k radosti.

Ježíš nekázal podle představ svých posluchačů. A oni ho za to chtěli zabít. Svět se nemění, i my se jim někdy podobáme. Bůh nám dává tolik darů a my si všímáme jen toho, co není podle našich představ. Svou nespokojeností tak zabíjíme svůj vztah s ním. A podobně je tomu i v mezilidských vztazích. Tolik dobrého jeden od druhého a pro druhého máme, a tak málo si sebe navzájem vážíme. Málo si někdy děkujeme a chválíme. Ale naštěstí to můžeme ještě napravit.

Položme si otázku: Kdybych měl ještě dnes odejít, za co bych poděkoval své ženě, muži, dětem, přátelům, Bohu? Nad tím se zamysleme a ještě dnes to udělejme. Slavíme eucharistii, tzn. díkuvzdání. Každá mše svatá je tedy velkou příležitostí uvědomit si, že vše, co máme, je veliký dar. Ze všech nejdůležitější a nejkrásnější je Boží Syn – Ježíš. On nám ukázal, jaký je Bůh, a cestu k němu. On dává smysl našemu životu. Využijme proto této chvíle a prožijme ji s vděčností za všechno, co nám Bůh nabízí, a za všechny, které nám posílá do cesty.