Chudoba srdce

Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí | 9. září 2012

V evangeliích nacházíme příběh o mladíkovi, který se chlubí tím, že zachovává všechna přikázání a vede bezúhonný život. Když se Ježíše zeptá, co by měl ještě udělat pro svou spásu, dostane odpověď: „Jdi prodej všechno co máš a následuj mne.“ Mladíkovi se to zdá příliš tvrdé a od Ježíše odchází. Nato Ježíš vysloví důležitou větu: „Snáze projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“

Co s tím? Znamená to, že se nikdo, kdo vlastní nějaký majetek, nedostane do nebe? Ne. Pointa příběhu nespočívá v tom, že všichni boháči skončí v pekle. Ježíš vede tento rozhovor proto, aby nás upozornil, že nemáme dávat přednost žádnému pozemskému bohatství před Bohem. Nikdo se možná necítí tak bohatý, aby si přiznal, že se ho tato část evangelia týká, ale najednou vidíme, jak úzce se nás to dotýká. Nezáleží, kolik máš statků či peněz, záleží na tom, kdo nebo co je u tebe na prvním místě. I bohatý člověk, který miluje Boha a bližního, může své bohatství proměnit v požehnání. Tím, že pomůže druhému a tím, že svému majetku neslouží. Chudobný v duchu miluje Boha a lidi víc než majetek a peníze. Dokáže dát přednost Božím věcem, před svými zájmy. Je šťastný, protože si uvědomuje, že nic není samozřejmost, ale je to Boží dar. K radosti mu pak stačí málo.

V jednom příběhu se vypráví o andělu, který byl poslán jedné vesnice, aby tam vyzvedl největšího chudáka a přivedl ho do nebe. Po nějaké době dorazil zpět a přivedl s sebou nejbohatšího velkostatkáře. „Koho to vedeš?“ ptal se svatý Petr, „to že je chudák?“ „Ano, největší chudák, kterého jsem našel,“ odpověděl anděl. „Prošel jsem celou ves. A i ti nejchudobnější se dokázali radovat. Třeba jen z kousku chleba. Ale tento člověk neměl radost z ničeho.“

Chudoba srdce v sobě zahrnuje také skromnost, pokoru a vděčnost. Ty pak působí v člověku radost a spokojenost.

Dalším rysem člověka chudého v duchu je skutečnost, že druhé nesoudí podle toho, jak vypadají. Váží si všech stejně. Neplazí se před bohatým a nepohrdá chudým. Nejedná s druhými podle toho, zda se mu později budou k něčemu hodit, zda jsou vážení či mocní. Vždyť Bůh vidí do srdce a jeho závěry mohou být odlišné od těch našich. V každém je třeba vidět Bohem milované dítě, za které On položil svůj život a chce ho zachránit.

V duchu dnešního evangelia můžeme říci, že Bůh lidi nerozlišuje na bohaté a chudé, ale na nemocné a uzdravené. Jsou lidé slepí chamtivostí, hluší k Božímu hlasu a němí co do modlitby a vlídného slova. Kéž se dnes každého z nás Bůh dotkne, aby nás uzdravil. Kéž v srdci dokážeme nalézat radost z toho, že nesloužíme stvořeným věcem, ale dáváme přednost Bohu. Kéž v sobě nalezneme pokoru a vděčnost, neboť ty vedou ke spokojenosti. Kéž druhého člověka vidíme vždy tak, jak jej vidí sám Bůh.