Co dělá Ježíš v nebi?

Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle velikonoční | 8. května 2016

Ptalo se jedno dítě maminky: „Mami, co dělá Ježíš v nebi?“ Ta po chvilce přemýšlení odpověděla: „Žehná… všem svým dětem.“

V uplynulém týdnu jsme oslavili slavnost Ježíšova Nanebevstoupení. A tím jsme také vstoupili do dnů očekávání Ducha svatého a proseb o všechny potřebné dary. To vše koresponduje s Ježíšovou touhou zahrnout nás svým požehnáním. Zní to povzbudivě, ale když se rozhlédneme kolem sebe, může nás napadnout otázka: „Skutečně nám Ježíš ještě žehná, vždyť si to často nezasloužíme?! A kde se projevuje to jeho požehnání, když se i dobrým lidem stávají zlé věci?“

Pokusme se na tyto vážné otázky odpovědět příběhem: Jednoho dne přišli mniši za opatem a reptali: „Otče, modlíme se pořád, ale Boží požehnání zakoušíme jen občas. Jak je to možné?“ Opat se zamyslel a zeptal se: „Povězte upřímně, bratři, kdy myslíte na Boha častěji – v blahobytu nebo ve strádání?“ „No, spíš ve strádání,“ přiznali mniši. Na to opat pokýval hlavou: „Vidíte, a proto je i strádání znamením Božího požehnání. Neboť Boží požehnání neplní jen všeliká lidská přání. Často je tomu právě naopak. Vede nás k opouštění pozemských mámení a ke spočinutí v náruči nebeského Otce. Požehnaný je pevně s Bohem spojený, člověk se srdcem v nebi i když tělem ještě na zemi.“

Jak naznačuje příběh, projevem Božího požehnání je nejen bezstarostný pozemský život v hojnosti. Boží požehnání můžeme spatřovat ve všem, co nám pomáhá odpoutávat se od tohoto pomíjejícího světa a připravit se na věčnost.

A do tohoto požehnání jsou zahrnuti všichni lidé. Kristus žehná lidem spravedlivým i hříšníkům, protože chce všechny zachránit. Pak už je třeba jen tuto spásu přijmout jako velký dar. A kdo se takto rozhodne, kdo s Bohem spolupracuje, tomu říkáme, že je požehnaný. Mezi lidmi nese tento titul na prvním místě Panna Maria. Ona je požehnaná mezi ženami, protože přijala nabídku ke spolupráci na spáse světa. Vzdala se svých plánů a představ o životě a oddala se službě Bohu a Ježíši Kristu. Stala se nám velikým vzorem a naučila nás modlitbu, kterou se Boží požehnání přijímá. Pokornou modlitbou těchto slov: „Staň se mi podle slova tvého,“ se tak jako ona můžeme stávat požehnaným člověkem.

Kristus vstoupil do nebe, ale neopustil nás. Stále nám žehná a skrze Ducha svatého chce i nadále působit v rodině církve. Kéž roste naše vděčnost za Boží dary a touha po všem, co nás přiblíží ke spáse, k životu v nebi.