Dědictví

Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí (Lk 12,13-21) | 4. srpna 2019

Posledně jsme došli k závěru, že správným chápáním Boha, skrze modlitbu a v jeho blízkosti jsme proměňováni. Dnes se podívejme, jaké důsledky přináší život člověku, který na sobě nechá Boha pracovat, a jaká úskalí naopak hrozí všem, kdo žijí jen ve světském „rytmu“.

Potkají se před nebeskou bránou tři muži a začnou si povídat, co se jim přihodilo. První říká: „No, já jsem z Evropy a zdědil jsem po matce křečové žíly. Nedával jsem na to pozor, přišla embolie, bác ho a jsem tady.“ Druhý říká: „To já jsem z Ameriky a zdědil jsem po otci sportovní auto. Vyjel jsem si, chvíli nedával pozor, bác ho a jsem tady.“ A třetí povídá: „Já jsem z Blízkého východu a zdědil jsem po bratrovi čtyři manželky. A jak k nám teď pořád jezdí turisti, tak jsem si nedal pozor a s jednou turistkou se před barákem zapovídal. A jak vstoupím domů… bác ho, bác ho, bác ho, bác ho… a jsem tady taky.“

Zdědit se dají různé věci. O některé stojíme, jiným bychom se raději vyhnuli. Některé nám přinesou užitek, jiné trápení. Ale ať už zdědíme cokoli, je potřeba dávat pozor, aby nás dědictví nepřipravilo o život. A to nejen časný, ale také věčný. Jak nás může dědictví připravit o život? Pomineme-li osudy z úvodní anekdoty, pak nás může dědictví poznamenat tím, že dostaneme víc, než bychom měli, a nerozdělíme se. Naše nitro ovládne pokušení chamtivosti. Opačný extrém je, že dostaneme méně, než bychom měli dostat a z toho vznikne závist.

A chamtivost se závistí spolehlivě zničí i ty nejpěknější rodinné vztahy a zlámou i ta nejpevnější rodinná pouta. Zničí nám život tady na zemi a ohrozí i naše bytí ve světě budoucím. Co s tím dělat?

Přišel za opatem člověk a ptal se: „Celý život jsme žili s ženou skromně, ale spokojeně. Teď máme zdědit nějaký majetek. Máme ho přijmout nebo se ho raději zříci?“ Opat se zamyslel a pravil: „Už jsem slyšel o bohatých, kterým ani veliký majetek nepřinesl radost, a o svatých, kteří i ve veliké chudobě zakoušeli každodenní štěstí. Ale také jsem slyšel o bohatých, kteří se velmi přiblížili nebi, protože moudře spravovali své jmění a využili ho ke konání dobra, i o chudých, kteří se nebi velmi vzdálili, protože dovolili, aby je ovládla závist. „A co z toho vyplývá pro mě?“ zeptal se muž. Opat se usmál: „Vyplývá z toho, že svatému bohatství ani chudoba neublíží, a hříšníkovi neprospěje. A tak pro šťastný život není důležité, kolik máš majetku, ale jak jsi blízko Bohu.“

Život v Boží blízkosti nás přivádí k tomu, že moudře hospodaříme s tím, co máme. Život v Boží blízkosti nám dává zakoušet a prožívat radost z toho, že jsme Bohem milovaní. To je největší bohatství křesťanů. Kdo ho nalezne, toho nespravedlnosti světa nepřipraví o štěstí a pokoj.