Dobrý pastýř

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle velikonoční | 22. dubna 2018

Dnešní evangelium hovoří o dobrém pastýři – Pánu Ježíši. I od nás se žádá, abychom se mu podobali. Jedním takovým dobrým pastýřem byl i kardinál Josef Beran, jehož ostatky byly v pátek 20. dubna převezeny z Říma do Prahy. Pojďme si tedy tuto mimořádnou osobnost českého národa a české církve připomenout.

Josef Beran senarodil 29. prosince 1888 v Plzni ve zbožné učitelské rodině. Byl výborným studentem a po maturitě se rozhodl pro kněžskou dráhu. Odjel do Říma, kde byl ve svých třiadvaceti letech vysvěcen na kněze. Rok nato získal doktorát teologie.

Po skončení studií v Římě se vrátil do Plzně, kde 5. července 1912 sloužil svou první mši svatou na domácí půdě. Působil pak na různých místech, až se v roce 1932 se stal rektorem Arcibiskupského semináře v Praze. Po 17. listopadu 1939 podporoval studenty, kteří protestovali proti uzavření českých vysokých škol. Byl proto často volán na gestapo k výslechům a bylo mu vyhrožováno zatčením. To přišlo po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. Josef Beran byl internován a krutě vyslýchán ve věznici na Pankráci a odtud byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně a později do tábora Dachau. V lednu 1943 tam dostal tyfus a dal slib: „Vrátím-li se do vlasti, vynasnažím se, abych nikomu nic neodepřel, zač budu prošen, pokud to bude v mých silách a nebude to odporovat vůli Boží.“

Po osvobození se vrátil do Prahy a byl prezidentem republiky jmenován profesorem teologické fakulty UK v Praze. 4. listopadu 1946 byl papežem Piem XII. jmenován 33. pražským arcibiskupem. Na závěr roku vydal arcibiskup Beran pastýřský list, kterým vyhlašuje nastávající rok 1947 rokem svatovojtěšským (950 let od mučednické smrti). Netušil přitom, jak úzce bude jeho osud podobný osudu tohoto našeho svatého biskupa.

Po zvolení Klementa Gottwalda prezidentem byl vyzván, aby sloužil Te Deum za jeho zvolení. Učinil tak za slib, že bude propuštěno více než 70 kněží, kteří už byli z politických důvodů ve vězeních, a za slib zachování církevního školství. Komunisté slib nedodrželi, a naopak v neděli 19. června 1949, o slavnosti Božího Těla, obsadili katedrálu členové Lidových milicí a příslušníci StB. Arcibiskup Beran se stal vězněm, začala jeho internace. StB se ho snažila zkompromitovat. Přidělila mu dvě řádové sestry, které se o něho měly starat. Jistý čas jim přidávala do jídla afrodisiaka a tajně nahrávala vše, co se v domě dělo s představou, že získají nějaký znevažující materiál. Akce však odhalila jen bezúhonný život Josefa Berana a skončila ostudným odhalením agentů.

V roce 1965 jmenoval papež Pavel VI. Josefa Berana kardinálem. Komunistická vláda mu umožnila odlet do Říma, ale bez možnosti návratu do vlasti. Stal se tak doživotním vyhnancem. Po příjezdu do Říma se zapojil do II. vatikánského koncilu, kde vystoupil s projevem k otázkám náboženské svobody a svobody svědomí a vyslovil se pozitivně k rehabilitaci Jana Husa. V roce 1966 se vydal do USA a Kanady. Díky darům, které přivezl, mohl být v roce 1967 zakoupen poutní dům Velehrad v Římě, který slouží českým poutníkům.

V roce 1968 mu lékaři zjistili nádor na plících. Když 17. května 1969 zemřel, kardinál Šeper jej označil za druhého svatého Vojtěcha. Protože komunistická vláda nepovolila převoz jeho ostatků do vlasti, řešilo se, kde by měl být pochován. Do toho zasáhl papež Pavel VI., který znal Josefa Berana už od II. světové války. Tehdy byl ještě Pavel VI. obyčejným knězem a sloužil jako posel mezi papežem a nunciem, který udržoval styky s československou exilovou vládou. Pavel VI. tak věděl vše o atentátu na Heydricha a znal dobře i postoje, osudy a utrpení Josefa Berana, vážil si ho pro jeho věrnost a odvahu. Sám se ujal pohřbu, který byl v dějinách církve výjimečnou událostí. Není totiž znám případ, že by někdo byl pochován papežem v kryptě svatopetrské baziliky mezi ostatními papeži.

Mezi hlavní myšlenky pana kardinála patří výzva:

Nemlčte k bezpráví a zachovávejte právo. Poučte se z dějin. Usilujte o spravedlnost všemi spravedlivými prostředky.

Kéž se v nás při vzpomínce na tohoto našeho arcibiskupa probudí schopnost vidět současná nebezpečí. Kéž v nás nad lhostejností a planým nadáváním zvítězí ochota a odvaha bojovat za dobro a spravedlnost, za Boží řád v naší době a společnosti. Odvaha bojovat ne silou, ale příkladem vlastního života. Tak bojoval Josef Beran, v tomto se mu můžeme podobat.