Eucharistie vede k moudrosti

Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí | 16. srpna 2015

Možná se vám to může zdát hodně, ale už potřetí, možná trochu jinými slovy, hovoří evangelium o eucharistii. Proč je tomu tak? I kdybychom tato ujištění slyšeli po sté, stále naše srdce nebude dokonale otevřeno. A Ježíš, protože zná naše nitro a také nás miluje, nám tato ujištění stále znovu připomíná.

Máme možnost setkat se s Bohem různým způsobem: skrze přírodu nebo modlitbu. Ale eucharistie je způsob Boží přítomnosti ustanovený přímo Ježíšem. Zde máme stoprocentní jistotu setkání a spojení s živým Bohem. A jak nám sám Ježíš slibuje, tato setkání nás postupným procesem mění na jiného člověka. Lepšího člověka. Takový život s Ježíšem nás učí novému smýšlení. I když děláme hříchy a často scházíme dočasně z cesty, jdeme s jistotou tím správným směrem. On je totiž s námi…

Všichni známe ten příměr, kdy prostá venkovská žena může mýt moudrost učeného teologa, ba dokonce ještě větší. Jak je to možné? Písmo svaté nazývá ono smýšlení, ke kterému nás vede Ježíš v eucharistii, za moudrost. O ní jsme slyšeli v prvním čtení. Kdo naslouchá této moudrosti (skrze sv. přijímání, adoraci a Písmo svaté), stává se sám moudrým, i kdyby býval byl bez vzdělání a neuměl číst ani psát. Takto se snadno může stát moudrým člověk bez letitých zkušeností a naopak ten, od kterého by se dal očekávat moudrý přístup k životu a jeho hodnotám, může jednat jako bez rozumu. O tom všem vydává svědectví Písmo svaté. Takto to bylo již dávno před námi a je tomu tak stále.

I naše zbožnost roste skrze Ježíšovu přítomnost na oltáři, ve svatostánku, v monstranci, ale hlavně v našem srdci. Nechodíme ke svatému přijímání, neadorujeme, nenasloucháme Božímu slovu proto, že jsme zbožní. Ale naopak. Jsme zbožní proto, že přijímáme Krista, adorujeme jeho přítomnost a nasloucháme jeho slovu. Toto vše utváří naši zbožnost. Žádný kříž, žádné gesto, žádné pokleknutí neděláme proto, abychom si Boha nějak naklonili, ale každý takový úkon musí vyrůstat z mého spojení s Bohem. Zvláště patrné je to u dětí, které přestanou dělat něco, co je prázdné, čemu nerozumí. Každé dítě musí být nejdříve vedeno k lásce k Bohu, umět se s ním setkávat, mluvit s ním.

Ježíš nás dnes v evangeliu potřetí ujistil o svém záměru, o své lásce, se kterou s námi a v nás chce přebývat. A tak nás chce učinit moudrými a vést po našich cestách správným směrem.