Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Istanbulská úmluva

Text k zamyšlení u příležitosti 7. neděle velikonoční (Jan 17,11b-19) | 13. května 2018

Dnes má být čten list biskupů, který varuje před ratifikací Istanbulské úmluvy. Pojďme si ale nejdříve vysvětlit některé pojmy a seznámit s tématem.

Co je to Istanbulská úmluva? Zdůrazňuje se, že je to největší mezinárodní smlouva, která má chránit ženy před násilím a diskriminací v nejrůznějších podobách. Nazývá se Istanbulská, protože byla otevřena k podpisům 11. 5. 2011 na zasedání Výboru ministrů v Istanbulu. Od té doby jsou Radou Evropy státy vybízeny, aby se k této smlouvě připojily (Rada Evropy není Evropská unie. Evropská unie je společenství 28 evropských států a Rada Evropy je společenství 47 zemí Evropy včetně Ruska.).

Tato smlouva je prosazována genderovými organizacemi. Slovo gender (v překladu rod) se používá pro kulturně vytvořené rozdíly mezi mužem a ženou. Genderové organizace říkají, že mužům a ženám byly v dějinách přisouzeny určité sociální role. Například že žena je matka a kuchařka a muž je živitel rodiny. A genderové organizace tvrdí, že nás tyto role omezují. Proto to chtějí změnit a říkají, že malým dívkám by se neměly podsouvat panenky a chlapcům autíčka, aby se v nich nepodporovaly nezdravé stereotypy. Ať si děti samy vyberou, s čím si chtějí hrát a čím chtějí v budoucnu být. S tím můžeme do jisté míry souhlasit. Jsou dívky, které baví auta a chlapci, kteří rádi vaří. A není důvod jim v tom bránit. Ať jsou rodiny, kde ženy pracují a muži pomáhají v domácnosti, když se pro to sami rozhodnou. Problém genderových organizací ale je, že jim to nestačí. Chtějí, aby se tyto přirozené věci řešily zákony. Zákony, které by v budoucnu zcela setřely rozdíl mezi sociální identitou muže a ženy.

Uveďme si příklad, na kterém lze tuto snahu ukázat. V dubnu letošního roku přišlo z Británie oznámení: „Vévodkyně Kate porodila třetí dítě, je to syn.“ Zdánlivě nevinná radostná zpráva pobouřila genderové organizace. Proč? Protože tyto organizace říkají, že o pohlaví si má člověk rozhodnout sám. A dokud se nerozhodne, nemělo by se mu říkat ani syn, ani dcera, ale pouze „to dítě“. A protože to společnost nedělá, mělo by se to uzákonit. A to je jeden z konkrétních příkladů, kam směřuje Istanbulská úmluva.

Jak se k tomu staví křesťané? Křesťané vždy hájili rovnoprávné postavení ženy a muže ve společnosti. Respektovali přitom jedinečnost, kterou muž a žena mají v řádu stvoření. A protože genderové organizace tuto jedinečnost popírají, musejí biskupové vyjádřit svůj nesouhlas. V Istanbulské smlouvě totiž nejde jen o práva žen. V této smlouvě jde o peníze pro genderové organizace. Organizace, které prosazují například právo ženy na dítě bez muže. Chtějí, aby stát zaplatil umělé oplodnění jakékoli ženě, která o to požádá, a pak ji podporoval v roli samoživitelky. Aby děti vyrůstaly bez otců a úplných rodin.

Protože jsou tyto věci zjevně špatné, skrývá je Istanbulská úmluva za velmi vznešené body jako je například ochrana žen před násilím, vynucenými sňatky, vynucenými potraty a tak podobně. Přitom všechny tyto body jsou u nás dávno vyřešeny platnými zákony. A tak jediné, co by ratifikace této smlouvy v České republice přinesla, je přísun peněz pro genderové organizace, které v rámci boje za ženská práva ničí tradiční rodinu. A protože jako křesťané hájíme právo dětí na mámu a tátu, na to, aby mohli poznat své rodiče a žít v úplné rodině podle přirozeného i Božího zákona, vyslovují se biskupové proti ratifikaci této smlouvy.

Evangelium nás ujišťuje, že Boží slovo je pravda. A že my, byť musíme žít v tomto světě, a to plnohodnotně, nejsme z tohoto světa. Naším cílem je vlast v nebi. Prosil za nás sám Ježíš. Prosme za vytrvání v této pravdě i my a svou prosbu potvrďme také tím, že k tomu nebudeme lhostejní, že budeme hrdí na to, kým jsme.

101 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *