Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Jásej, zaplesej, raduj se a vesel

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní (Lk 3,10-18) | 16. prosince 2018

V hodině náboženství se jeden kněz zeptal dětí, jak prožili radostnou neděli. Přihlásil se chlapec a spustil: „No, dopoledne jsme museli na mši, ale pak už to bylo jenom lepší. Na oběd jsme se tak přejedli, že jsme pak dvě hodiny spali. Odpoledne táta vyrazil do hospody, máma s kamarádkama na kafe a nákupy, sestra se spolužačkama za zábavou, a já mohl v klidu hrát na počítači hry. Takže, pane faráři, u nás dobrý. My jsme to prožili radostně, přesně tak, jak si to Pán Bůh přeje.“ Není divu, že kněz jenom zalapal po dechu. Zdržel se komentáře a rozhodl se, že příští kázání bude o křesťanské radosti. Z čeho se má tedy křesťan radovat?

Dalo by se odpovědět jednoduše: Radovat se máme z Kristova vykupitelského díla. Co to ale znamená? Odpovězme si příběhem.

Staré české romány byly často postaveny na dramatických zápletkách, které se přihodily na základě různých omylů. V jednom takovémto filmu byla scéna o muži, který se zadlužil a nebyl schopen splácet své pohledávky. Jednoho dne k němu přijde na návštěvu pán v obleku. Muž ho sklíčeně přijme, protože si myslí, že je to exekutor. Rozpačitě s ním postává na chodbě bytu a neví, co si počít. Pak se ale objeví dcera, která je celá rozjásaná. Ptá se otce, proč pána neuvedl do nejlepšího pokoje a nehostí ho. Otec se zachmuří a říká: „Proč bych měl hostit někoho, kdo mě přišel zničit?!“ A tu přichází radostný zvrat. Dcera představí pána jako svého bohatého nápadníka, který nepřichází otci zabavit střechu nad hlavou, ale přináší prostředky, které ho mají z dluhů vysvobodit.

Když čteme celé kázání Jana Křtitele, můžeme se snadno ocitnout v pozici onoho nešťastného muže. Příchod Mesiáše nám může nahánět strach. Jan hřímá: „V ruce má (Mesiáš) lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Není divu, že se lidé ptají, co mají dělat, aby se zachránili. Jeden člověk na biblické hodině k tomuto textu řekl: „To kázání ve mně probouzí spíš strach než radost. Jediné, co mě na něm těší, je, že na konci bude zjednána spravedlnost. Spravedliví budou odměněni a zlí potrestáni.“ Tak zřejmě vnímal příchod Mesiáše i Jan Křtitel. Předpokládal, že Mesiáš potrestá hříšníky a odmění spravedlivé. Snažil se proto v hříšnících probudit strach, aby se obrátili a zachránili. A bylo pro něho velikým překvapením, že Kristus zjednal spravedlnost ne soudem, ale ospravedlněním. Ne tím, že by hříšníky potrestal, ale tím, že vzal dluhy lidí na sebe a nechal se potrestat za ně.

Co bylo pro Jana překvapením, co je pro mnohé nepochopitelným bláznovstvím, je pro nás zdrojem velké adventní radosti. Slyšíme to i v Sofoniášově proroctví v prvním čtení: „Jásej, zaplesej… raduj se a vesel celým srdcem, Hospodin zrušil tvůj trest, zla se už neboj!“ Zde je pramen křesťanské radosti. To ovšem neznamená, že bychom se nemohli radovat i z jiných věcí kolem nás. Vždyť vše je Božím darem. Ale opravdovost naší radosti předpokládá všem těmto radostem jednoho společného jmenovatele – tedy jistotu, že jsme Bohem milovaní, osvobození a zachránění. A když se mu někdy skryjeme, když na jeho obdarování zapomeneme a těšíme se více z jeho darů než z něho samotného, pak si buďme jisti, že nás hledá. Záleží mu na nás. Uvažme sami, není to od nás nemoudré a nevděčné, když ho necháváme čekat?

Zastavme se v dnešní radostné neděli a poděkujme Bohu za jeho plán spásy, za to, že jsme jeho.

100 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *