Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Jděte a hlásejte

Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí (Mk 6,7-13) | 15. července 2018

Chtěl bych se zadívat na dnešní evangelium s ohledem na uplynulé události (Katolická charismatická konference a pohřeb otce Josefa Pelce). Slyšíme o vyslání dvanácti učedníků. Nejde ještě o to finální definitivní, ale o tréning. Stejně jako oněch dvanáct posílá pak ještě jiných dvaasedmdesát (v Lukášově evangeliu), aby v jeho škole udělali zkušenost. Při včerejším pohřbu jsme Bohu děkovali za vyslání otce Josefa. Ano, kněží jsou vysláni s důležitým úkolem posvěcovat, žehnat, zvěstovat evangelium… Ale stejně tak má (vedle nich a spolu s nimi) na tomto poslání podíl i každý pokřtěný, protože toto vyslání vyplývá z našeho křtu. Tam jsme byli všichni pomazání na kněze, proroky a krále. Každý je tedy misionářem „ve své vlasti“.

Minule jsme si vysvětlili, co to znamená „nebýt doma prorokem“. Rozhodně to neznamená, že doma tento úkol vzdáme a odjedeme do dalekých krajin… Naopak, každý nese Ježíše tam, kde je. Každé ráno můžeme v modlitbě prosit a zároveň si dát předsevzetí: „Pane, dej mi sílu být tvým učedníkem pro ty, které mi dnes pošleš do cesty.“

Na KCHK v Brně krásně zdůraznil P. René-Luc, že misie je způsob, jak změřit svou víru. Nakolik mám touhu zvěstovat Ježíše, natolik ho miluji. A tuhle „rovnici“ si každý sám snadno spočítáme. Je to tedy další úkol pro zpytování svědomí. Minule jsme si tam dali, že je vhodné projít všechna přijatá dobrodiní daného dne s poděkováním za ně Bohu. Dnes přidejme druhý bod: Jaká je moje misie, jak zvěstuji Ježíše?

Dovolte mi ještě jednu radu P. René-Luca. Není potřeba k té mé misii nějakého složitého dlouhodobého školení? Ano i ne. Rozhodně v tom není žádná složitost. Pro mé poslání stačí jediné: setkat se s Ježíšem, zažít, že jsem spasen. Protože když jsem se setkal s Ježíšem, už jen stačí, abych o tom řekl ostatním. Jak jednoduché a náročné zároveň. A to, jak se s Ježíšem setkat (setkávat), se zde postupně učíme každou neděli.

O vyslaných učednících slyšíme, jaké zázraky dělali… uzdravovali, vyháněli zlé duchy. Jakpak bychom i my nechtěli jednat podobně. Jak to udělat. Vymodlit? Možná. Ale ta nejbezpečnější cesta je, nechat Boha, aby skrze nás konal své dílo. Kéž je naše srdce jako hladina moře, která zrcadlí nebe. Očistěme jí lítostí a pokáním od hříchu, utišme v modlitbě, aby Bůh i skrze nás konal své velké věci v tomto světe. Nejsme to my, kdo musí být dobrý. Přiznejme si, že na to nestačíme, a on nás použije jako svůj nástroj. Děkujme mu za všechny své dary slovy hymnu: „Je-li ve mně co dobrého, jistě je to z daru tvého.“

Na konci dnešní mše svaté (jako i každé jiné) uslyšíme vyslání: „Jděte ve jménu Páně.“ Vzpomeňme si, že máme jít a být jeho vyslanci. Slovem i příkladem odrážejme Boha, kterého jsme poznali v Pánu Ježíši. Kterého jsme poznali a stále hlouběji poznávat chceme.

121 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *