Jho

Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí | 6. července 2014

Na začátek dnešního zamyšlení tu máme příběh. Ale abychom tento příběh pochopili, je potřeba vědět, co je to jho. Jho se používalo jednak u zvířat, kde bylo předchůdcem chomoutu. Používalo se však také u lidí. Mělo podobu dlouhé látky či šály, která se opírala o čelo a přes ramena spadala na záda. Tam se do něho umísťovala břemena. Jho tedy sloužilo k nošení zátěže na zádech.

Přijde za opatem mladík a ptá se: „Co myslí Pán Ježíš tím jhem, které máme v životě nést?“ Opat se zamyslí a odpoví: „Lásku. Lásku k Bohu a bližnímu.“ Mladíkovi se to nezdá. „Lásku? Láska přece není jho, ale radost!“ Opat se usměje a odpoví: „Láska je radost, dokud někomu říkáme ‚Pojď do mé náruče,‘ a stává se jhem ve chvíli kdy to změníme na: ‚Vlez mi na záda.‘“

Takové jho sloužilo k nošení břemen. Lehkost Ježíšova jha tedy spočívá v rozhodnutí pro lásku, opravdovou lásku, k Bohu a k lidem. Můžeme si říci: „Ano, ale jak to dokázat, když narazíme na realitu tohoto světa, když se setkáme s nepochopením, nenávistí, sobectvím… vůbec se zlem?“ To pak může naše odhodlání hezky ztěžknout. Napoví druhý příběh.

Přijde za opatem zničený mnich. „Jak mám milovat své bratry, když mají tolik chyb? Vždyť se to s nimi nedá vydržet!“ Opat se na něho podívá a praví: „To je veliká bolest. S tím ti neporadím. Odpověď na tvé trápení je nad mé síly.“ „A kdo mi poradí? Kdo mi pomůže? Kdo pomáhá vám, že máte tolik trpělivosti a lásky ke všem?“ nedal se odradit mnich. „Poradím ti, co dělám já, ale není to snadná cesta. Když mi dochází síla milovat, jdu za Kristem. Kleknu si, sednu či lehnu před svatostánek a neodejdu, dokud mi nedá odpověď na jedinou otázku: „Pane, proč toho člověka miluješ ty?“

Bůh miluje všechny. Zná naši minulost, ví proč jsme slabí a zlí. Zná všechna naše zranění. Ví také, jaké dobro se v nás skrývá. A čeká, až se necháme uzdravit a dovolíme vyrůst tomu dobrému a krásnému, co do nás vložil. Miluje nás, protože nás zná a chápe.

A pokud nás naše jho nemá tlačit a naši bližní tížit, je potřeba se na ně dívat Božíma očima. Tím laskavým pohledem, kterým se Bůh dívá na nás. Ježíš nám slíbil jho, které netlačí, ale jen on sám nás může uschopnit k naplnění tohoto úkolu, my sami, svými vlastními silami, to nezvládneme.