Kdo chce jít za mnou, ať vezme svůj kříž a následuje mě

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí (Mk 8,27-35) | 16. září 2018

Ne vždy život plyne tak, jak bychom si přáli. Když se zdá, že jsme dosáhli úspěchu či zabezpečení a mohli bychom užívat klidu, přijde něco nečekaného. Pro apoštola Petra to byly Ježíšovy předpovědi utrpení. Asi nikdo z nás se nediví, že se s Božím plánem spásy nemohl smířit. Bylo by to těžké i pro nás. Přijmout kříže nikdy nebylo a nebude lehké. Trpět, a ještě si k tomu říkat, že to s námi Bůh myslí dobře, to chce opravdu velikou víru.

V jednom příběhu v Talmudu se hovoří o Nachumovi z Gamzo, který byl slepý, ochrnulý a celé tělo mu pokrývaly boláky. Proto nohy jeho lůžka stály v nádobách s vodou, aby na něj nemohli vylézt mravenci. Jednou ho chtěli žáci vynést z jeho polorozbořeného domu. Řekl jim: „Nejprve vyneste z domu všechny věci, protože dokud jsem zde já, dům nespadne.“ Vynesli tedy nábytek a až nakonec lůžko s učencem. A v tu chvíli se dům zřítil. Jeho žáci to viděli a zeptali se: „Rabi, když jsi tak dokonale spravedlivý člověk, že nad tebou Bůh drží ochranou ruku, proč tě potkalo všechno toto trápení?“ Odpověděl: „Mohu si za ně sám. Jednou jsem jel s oslíky, kteří byli obtěžkáni jídlem a pitím. Tu jsem potkal chromého, slepého muže, který mě prosil o něco k snědku. Řekl jsem mu, ať chvíli počká, že mu vyberu něco ze svých zásob. Ale než jsem to nachystal, ten muž zemřel. Padl jsem na něj a zvolal: Kéž mé oči, které neměly hned slitování s tímto mužem, oslepnou, kéž mé ruce a nohy, které neměly hned slitování s tímto mužem, ochrnou. A má mysl se neupokojila, dokud jsem nedodal: Kéž je celé mé tělo pokryto boláky.“ Tu mu žáci řekli: „Běda nám, že tě takto vidíme.“ Ale on jim odpověděl „Běda mi, kdybyste mě takto neviděli.“

Tento poněkud drsný příběh nás učí, že utrpení má v životě a plánu spásy svou důležitou roli. Je výkupnou obětí za hříchy. Za naše hříchy již trpěl Kristus. Ale nás zve, abychom jednali podobně jako on. Abychom všechna svá trápení přidali k těm jeho. Podobně jako Petr tomu příliš nerozumíme, ale je třeba se to učit přijímat. S pokorou a vírou. Co nám může pomoci?

Vědomí, že Ježíš je s námi, cokoli se děje nám, prožívá s námi. A má moc každou naši těžkost proměnit v milost a požehnání. A je naším důležitým životním úkolem na spáse naší a spáse světa spolupracovat.

Utrpení může být fyzické, psychické i duchovní. Trpět můžeme nemocí, bolestí, smutkem, nepochopením, pokušením i hříchem. Není to lehké, ale ve chvílích utrpení je dobré se soustředit ne na svou bolest, ale na Ježíšův kříž.

Nelze to vidět černobíle. Že ten, kdo na zemi trpí, bude se radovat v nebi, a ten, kdo se nyní raduje, bude na věčnosti trpět. Ale je třeba přijmout, že Ježíšův plán není procházkou růžovým sadem. Jde tady o ty největší věci, proto je naše cesta životem náročná. Není naším úkol vyhledávat utrpení, ale s důvěrou přijímat všechny výzvy k Ježíšovu následování.