Kdo jsem a komu patřím?

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní (Jan 1,6-8.19-28) | 17. prosince 2017

Malé děti si rády hrají na druhé. To se vymstilo jednomu tatínkovi, když přišel vyzvednout dcerku, kterou hlídala tchýně. Malá byla celá zabalená do všelijakých hadříků, měla šátek na hlavě a volala: „Hádej, kdo jsem!?“ Táta se zamyslel a tázavě odpověděl: „Čarodějnice?“ „Kdepak, já jsem přece naše babička!“

I v dnešním evangeliu hádají kněží a levité, kým je Jan Křtitel. Je to Mesiáš? Eliáš? Prorok? A Jan jim odpovídá: „Jsem hlas volající na poušti: Vyrovnejte cesty Pánu.“

Jan se nepovyšuje, ani neponižuje. Přijal své poslání a pokojně ho den za dnem prožívá. Klidně odpovídá těm, kdo se ho ptají. Nehraje si na něco, co není, ani se nestydí za to, co je. Žije zbožným životem a nebojí se to ukázat celému světu. Kde se v něm bere jeho vyrovnanost? Je to proto, že je zakořeněn v Bohu. Žije podle svého nejlepšího svědomí. Je poctivým člověkem, kterému leží na srdci spása nesmrtelných duší. A tím dává důležitý příklad i nám.

Když lidé vidí Jana Křtitele, začínají přemýšlet o sobě, činí pokání a navracejí se k Bohu. Když vidí, jak je Jan jiný, je to pro ně výzva k zamyšlení. A takové Jany Křtitele potřebuje Bůh i dnes.

Žít v duchu Jana Křtitele neznamená odstěhovat se na poušť, ale přijmout a žít naplno povolání, které jsme dostali od Pána. Většina z vás žije v manželství. A když žijete toto povolání podle Božího plánu, jste v dnešním světě podobným mimořádným světlem, jako byl kdysi Jan Křtitel. Když vás nevěřící vidí, musí se ptát: „Jak to, že máte více než dvě děti? Nejsi nějaký divný, že máš stále jednu a tu samou manželku? Baví tě pořád chodit do kostela a modlit se? Proč podporuješ církev a přispíváš na kostel? Proč necháváš sloužit mše za svou rodinu či na různé úmysly? Co z toho máš?“

Na takové otázky není někdy snadné odpovídat. Není snadné žít jinak než většina lidí. Ale je to nesmírně důležité. Pokud máme pomáhat druhým, aby dosáhli spásy, musíme přijmout své povolání k životu s Bohem. Je to náš životní styl. Máme před Bohem zodpovědnost za své děti, přátele, za svět, který nám na pár let svěřil. A jestli ho máme přivést k Bohu, je nám Jan Křtitel dobrým učitelem. Učí nás, abychom byli zakořeněni v Bohu. Žili podle svého nejlepšího svědomí a usilovali o spásu nesmrtelných duší. Učí nás nestydět se za svou víru. Takový život není snadný, ale je krásný. Není to bujará silvestrovská veselice, ale je v něm přítomná skutečná radost. Tato radost pramení z dobra, které konáme, z lásky, kterou rozdáváme, z Boha, v jehož náruči denně spočíváme. Kéž se nechováme dětinsky, že bychom si na Boží přátele jen hráli, když na to zrovna máme náladu. Kéž je na nás na první pohled jasně patrné, kdo jsme a komu patří naše srdce.