Král

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále (Lk 23,35-43) | 20. listopadu 2016

Dnes je slavnost Ježíše Krista Krále. Když se při křestní katechezi hovoří o tom, že jsme pomazáni na krále, zdůrazňuje se, že dobrý král není ten, který panuje a udílí příkazy, ale ten, který pomáhá a chrání. Dobrý král pečuje o ty, kteří jsou mu svěřeni. Miluje je. A vrcholem lásky je, že se za ně obětuje. Evangelium dnešní slavnosti nám ukazuje Ježíše, našeho krále, na nejvznešenějším trůnu lásky – na kříži. Odtud vládne světu, odtud pomáhá nám, svým dětem.

V jedné vesnici se po válce schylovalo k vystěhování. A této situace se rozhodla využít nějaká banda, která v noci vtrhla do obce a začala rozkřikovat: „Odchází se hned, vezměte si jen to nejcennější a jdeme, jdeme.“ Rozespalí lidé začali vycházet ze svých domovů, a když viděli namířené samopaly, rezignovaně si brali uzlík s nejdražšími věcmi, penězi, zlatem, doklady a chystali se k odchodu. Byla tam i jedna stará žena. Když uslyšela rámus, poklekla před křížem a začala se modlit. Za chvíli vtrhli suroví muži i do jejího domu a hnali ji ven tak rychle, že si ani nestihla vzít peníze pečlivě schované v matraci. Jediné, co zvládla popadnout, byl onen starý kříž, u kterého klečela. Na návsi čekalo další nemilé překvapení. Všechny věci, které si vynesli z domovů, museli odevzdat těm kriminálníkům. Ti, když přišli k oné babičce, hledali i u ní nějaké peníze nebo zlato. Ale našli jen ten starý dřevěný kříž. Zeptali se výhružně: „Nic cenného už nemáte?“ „Ne, kříž po rodičích je moje největší bohatství,“ odvětila žena. Takové bohatství si můžete nechat, vysmáli se jí a odtáhli pryč. Tu se ozvalo veliké naříkání, protože lidé přišli o všechny své úspory a cennosti. Jen této staré ženě všechno zůstalo. Když se za pár let připravovala k odchodu na věčnost, zavolala si svou rodinu a všechno jim povyprávěla. Odevzdala jim ten kříž a vyzvala je, aby ho opatrovali. A protože rodina byla nevěřící, přišla se na faru poradit, jak o takový zázračný kříž pečovat. Kněz je přijal, vyslechl, a pak jim řekl: „To, co pomohlo vaší babičce nebyl tento dřevěný kříž, ale víra v toho, kdo je na něm vyobrazen. Pokud chcete, aby se ve vaší rodině děly podobné zázraky, myslete na toho, kterého nám každý kříž připomíná, na Ježíše Krista, Božího Syna. Kdo se k němu modlí a jemu klaní, toho Bůh vede a chrání. A přijmete-li ho za svého Krále, bude vám žehnat stále.“

Každý z nás máme na světě vztahy, kterých si mimořádně ceníme. Jsou naším pokladem. A dnešní slavnost nám připomíná, že prvořadým vztahem našeho života, má být náš vztah k Ježíši. Je to vztah, který má vyrůstat z lásky. A tu v sobě můžeme probouzet a posilovat, když se díváme na kříž a připomínáme si: „Pán je tam místo mě, protože mě miluje.“

V uplynulém Svatém roce jsme si připomínali velikost jeho lásky. On je ten, který se nemění, ale nás zve, abychom se měnili v jeho blízkosti v milované a milující bytosti. Golgotu nepoužívá jako výčitku: „Podívej se, co jsi udělal,“ ale jako vyzvání: „Podívej se, co jsem pro tebe udělal já. Podívej se a pochop, jak jsi cenný, cenná, jak nesmírně mi na tobě záleží. Nedívej se jen na zmučené tělo, ale mysli na milující srdce, na láskyplný pohled, na náruč, která pro tebe zůstane otevřená až do konce časů. Jsem tu pro tebe, na tvé cestě do nebe.“