Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Mnozí přijdou pod mým jménem

Text k zamyšlení u příležitosti 33. neděle v mezidobí (Lk 21,5-19) | 13. listopadu 2016

Právě jsme vyslechli evangelium, které hovoří jak o pádu Jeruzaléma – jeruzalémského chrámu, tak o konci světa. Ježíšovi současníci vnímali v těchto událostech souvislost, chrám měl totiž trvat až do konce světa.

Tento chrám pak byl jediným místem, kde se přinášely oběti jedinému pravému Bohu. Ten byl v 70. roce prvního století zničen. Jeho nástupcem je církev, ve které se zpřítomňuje jediná pravá živá oběť Ježíše Krista. A jako se Jeruzalémský chrám stal v dějinách mnohokrát terčem útoků, má i církev podobný osud. Až do konce časů bude cílem útoků světa a ďábla. Některé útoky jsou zjevně nepřátelské a projevují se pronásledováním křesťanů. Jiné jsou rafinovaně skryté, ale o to možná nebezpečnější.

V každé době povstávají lžiproroci. Falešně, ať už přímo či nepřímo, se vydávají za Krista, sebejistě prohlašují, že mají patent na pravdu, ale ve skutečnosti rozbíjejí jednotu církve, působí pohoršení, matou lidi a přinášejí zkázu. Když se objeví, vypadají přesvědčivě, ale časem se pozná, že nemají s Kristem nic společného. Když pak lidé slyší o skandálech, které způsobí, jsou znechuceni a zatracují nejen tyto sekty, ale i křesťanství jako takové.

I v dnešním světě je spousta sekt, které šíří pochybné učení nebo jen zneužívají lidské duchovní vyprahlosti k vlastnímu obohacení. I když je to nepochopitelné, má do společenství těchto nešťastníků nakročeno mnoho lidí nespokojených se stavem světa nebo pravé Kristovy církve. I mezi námi křesťany se tu a tam objeví pochybné učení či poselství. Není to tak dávno, kdy museli biskupové rázně zakročit.

Jak tedy odlišit pravé náboženství od lží a podvodů? Platí zásada: Křesťan se může mýlit, ale křesťanství ne. I velmi zbožný člověk může podlehnout těmto lžím, a proto Ježíš ustanovil církev, která stojí na základech apoštolského společenství. Může dojít k omylu jednotlivec nebo i společenství, ale ne církev jako celek. Lidé by si přáli, aby se církev rychle vyjadřovala k nejrůznějším zjevením či hnutím, ale zodpovědný přístup vyžaduje čas. Pomozme si příběhem.

Jednoho dne přišli do kláštera nevěřící lidé a viděli, jak mniši studují v knihovně různé knihy o Bohu. Chvíli je vydrželi pozorovat, ale pak jim to přišlo nudné. Šli se tedy podívat do kostela. Tam potkali restaurátory, co opravovali historické mozaiky. To se jim líbilo mnohem víc. Obrátili se na opata a pravili: „Myslíme si, že by se církev měla víc věnovat této užitečné kulturní činnosti, než živení teologů, kteří jen sedí v knihovně.“ Opat se usmál a pravil: „Ale ti muži v knihovně dělají stejně důležitou práci jako umělci nebo restaurátoři. Hřích rozbil ve světě Boží obraz. A teologové teď sbírají jednotlivé střípky a skládají je zpět k sobě. Je to náročný úkol a jen jejich poctivá práce zajistí, že výsledný obraz Boží bude pravdivý a krásný.“

n_330

Kdo někdy skládal puzzle s mnoha dílky ví, že jde o zdlouhavou činnost. Když pak k tomu máte ještě vzorový obraz, jak má dílo ve výsledku vypadat, je to o dost jednodušší. A my máme tyto výhody. Skrze Pána Ježíše nám byla dána jasná předloha, on nám zjevil Otce, a této předlohy se máme držet, podle ní vše posuzovat. A navíc, nejsme na to sami. Žijeme ve společenství církve, v té pak můžeme posuzovat každý ten díl, který při poznávání Boha objevíme.

Pán Ježíš nás připravuje na mnohé těžkosti, ale zároveň nás ujišťuje, že jsme skryti v jeho ruce, že se nám nic nemůže stát, pokud mu zůstaneme věrní.

420 Total Views 2 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *