Křest Páně

Text k zamyšlení u příležitosti svátku Křtu Páně | 12. ledna 2014

Svátek Křtu Páně se slaví vždy v poslední vánoční neděli slavnostním způsobem. Ježíš přichází k Jordánu a je od Jana pokřtěn. Ponoří se pod hladinu a vystupuje na břeh. A právě tímto ponořením pro Ježíše vše začíná. Otvírají se nebesa a Bůh v tu chvíli zjevuje: „Toto je můj milovaný Syn.“ A Ježíš to od té chvíle stále zjevuje. Tím, jak se modlí, co učí, co koná, hlásá: „Jsem Boží Syn, jsem Mesiáš a přišel jsem vás zachránit před zlem, hříchem a smrtí. Přišel jsem vám zjevit Boha – Otce, abyste se mohli stát Božími dětmi.“

I když si to možná neuvědomujeme, je to ta nejdůležitější zpráva našeho života. Její význam si plně uvědomíme, až budeme umírat. Při křtu jsem se stal dítětem Božím, otevřela se mi cesta do nebe a já po ní mohl(a) jít. Dostalo se mi pozvání, které dává smysl mému životu. To je veliká věc.

Ježíš začíná křtem veřejně zjevovat kdo je a proč tu je. U nás je tomu někdy naopak. Po křtu zapomeneme, že jsme Boží děti a že máme svým životem zjevovat Otce. Zapomeneme, že křest není cíl a konec duchovního snažení, ale začátek intenzivního života s Bohem. Zvláště to někdy platí o rodičích. Chtějí, aby děti byly pokřtěné, ale místo aby křtem začal pro jejich děti život víry, často křtem končí. Jak je smutné, když je křest na dlouhou dobu poslední návštěva rodiny v kostele. Je to veliký nevděk vůči Bohu. Dostali jízdenku (za kterou zaplatil Ježíš na Golgotě) na vlak do nebe, ale místo aby do něj nastoupili, nechají ho ujet.

Malé dítě nemůže bez pomoci dospělých budovat vztah s Bohem. Za jeho víru zodpovídají rodiče. Při křtu přijímají mimořádně těžké povolání: nadchnout, uchvátit svým příkladem děti pro život s Bohem. To je ovšem možné naplnit, když sami svou víru budou žít. Děti by měly cítit hrdost na své rodiče, na jejich víru, která se denně projevuje moudrostí, laskavostí, ochotou nasadit se pro pravdu a spravedlnost, odpuštěním, modlitbou, obětavostí… Víra by se neměla choulit někde v koutku našich rodinných tradic, ale být vyvýšena nade vše.

Při Ježíšově křtu se otevřelo nebe a Ježíš viděl Ducha svatého jak na něj sestupuje. Od křtu se i my máme dívat na Boha jako na vzor, inspiraci svého života. Neviditelného, věčného Boha vidíme v Kristu, který při křtu odhalil svůj vznešený původ. „Kdo vidí mne, vidí Otce,“ říká Ježíš. Dnes není těžké vidět Krista. Máme mnoho zbožných knih, různé překlady Písma, křesťanské časopisy, jen si najít čas a začíst se do nich. Zajít i ve všední den na mši svatou a vyslechnout slovo Boží. Zastavit se, pohlédnout k nebi a otevřít se Bohu, který i nám, pro Kristovy zásluhy denně říká: „Ty jsi můj milovaný syn, moje milovaná dcera.“ To vše rozvíjí naši víru.

Proč to neděláme? Proč je to pro nás tak těžké? Protože jsme mnohdy otroci. Otročíme mnoha pánům. Práci, zábavě, penězům, zálibám, pohodlí, vášním, majetku, dětem… a na naši duši, na její setkání s Otcem nám nezbývá čas a síla. A to se nám pak vrací. Stěžujeme si na nevděčné děti, špatnou společnost… Ale právě děti žijí podle vzoru svých rodičů.

Někdy se lidé v nejtěžších chvílích konečně obrátí k Bohu a říkají: „Už se modlím, už chodím do kostela, tak proč se mé problémy nevyřešily?“ Co dlouho zaséváme, to také dlouhou dobu sklízíme. A kdo v mládí lehkovážně zasívá nevíru, nemůže to ve stáří ze dne na den změnit. Vidíme to denně kolem sebe.

To, co si teď říkáme, nezní radostně. Život bez Boha totiž končí smutkem. Naše radost ale může být v našem rozhodnutí tyto věci změnit. A dnešní svátek volá, že je ještě čas dát to do pořádku.

Každé ráno kolem nás jede vlak do nebe. Od chvíle křtu máme v ruce tu jízdenku i s místenkou, jen nastoupit. Udělat kříž a odevzdat den Bohu. Myslet na něj a připomínat si ho. Ptejme se, co by dělal Ježíš v mé situaci, na mém místě? Podle toho se rozhodujme a jednejme. Ježíš od křtu zjevoval Boha jako milujícího Otce. A to je úkol i pro nás. To si můžeme připomenout vždy, když říkáme: „Otče náš“ – „Abba, Otče.“ Můj nebeský tatínku, ty jsi mne stvořil a také mne miluješ, chceš mě provázet mým životem, nikdy se ode mne neodvrátíš. Dej, ať i já odrážím tvou velikost, moudrost a krásu v tomto světě.