Světlo svítí v temnotě

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle po Narození Páně | 5. ledna 2014

Když se mluví o Slovu – Kristu jako o světle, míní se tím obvykle, že díky Kristu poznáváme Boží tajemství, která do jeho příchodu byla skryta; a Kristus je zjevil – osvětlil. To je pohled teologa.

Zajímavý ale může být i pohled fyzika. Ten by mohl říci: „Světlo je záření o různých vlnových délkách.“ Některé jeho vlnové délky vidíme jako barvy, jiné, kterým říkáme infračervené, cítíme jako teplo a třetí – ultrafialové ani nevidíme, ani necítíme, ale časem se na nás projeví opálením.

A s působením Krista na naše životy je to podobné. Někdy ho vidíme hned. Rodina, která usiluje o život z víry a daří se jí to, vyzařuje kolem sebe viditelné světlo pokoje, radosti a naděje. Jindy Boží působení přímo zrakem nevidíme, ale cítíme určité teplo. Je nám dobře, když se vyzpovídáme, když se v modlitbě ztišíme a odevzdáme Bohu, prožijeme hezkou mši svatou. Obrat, který toto Boží působení vystihuje, říká, že takové chvíle „zahřejí u srdce“. A pak je tu Boží působení, které není vidět, ani slyšet, ale projeví se časem. Jsou lidé, kteří jsou od Boha vzdálení, ale protože se za ně někdo modlí, jsou vystaveni působení Boží milosti a požehnání. A to na ně dopadá, jejich bledost rozpouští a vrací jim krásu. Jako se lidé vystavují slunci na pláži, protože chtějí krásná těla, věřící se vystavují Kristu v adoraci, aby měli krásné duše. Při zdánlivém „nicnedělání“ se rodí krása. A to díky světlu, které na nás dopadá, i když ho přímo nevidíme ani necítíme.

Toto Boží světlo, které proměňuje člověka, a zvláště jeho nesmrtelnou duši, můžeme nazvat jedním dobře známým slovem: Láska. Jako je zdrojem světla slunce, tak zdrojem lásky je Bůh. Jako slunce svítí na dobré i zlé, i Boží láska provází spravedlivé i nespravedlivé.

Ve světě je potřeba občas na někoho posvítit – věnovat mu větší péči a pozornost, aby správně dozrál. Pokud chceme někam nasměrovat sluneční paprsky – můžeme tím směrem nastavit zrcadlo. I v duchovním životě je potřeba často někomu pomoci. Nasměrovat na něho intenzivní působení Boží milosti. A zrcadlem, které nám k tomu slouží, je modlitba. Soukromá i společná. Čím víc lidí se modlí, tím víc zrcadel směruje světlo do života potřebného člověka.

Bez světla by pozemský život zanikl. A bez Boží lásky také. Na začátku jsme si řekli, že světlo má tři důležité oblasti – infračervenou, která hřeje, ultrafialovou, která opaluje a dává krásu, a viditelné spektrum, které nám pomáhá vnímat svět jako barevný a krásný. Stejně je tomu s Božím světlem – s Boží láskou. Má oblast, která zahřívá srdce, která nám dává krásu, i oblast, která odhaluje a zjevuje Boží velikost skrze naše životy celému světu. Kéž nám žádná část tohoto světla nikdy neschází.