Kristovo království

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Ježíše Krista Krále (Jan 18, 33b-37) | 25. listopadu 2018

V dnešním evangelijním úryvku říká Ježíš Pilátovi, že jeho království není z tohoto světa. Na druhou stranu víme, že Boží království můžeme zakoušet už nyní (v tomto světě). Nenastane až jednou někde. Jak tomu rozumět?

Odpověď můžeme hledat ve vstupní modlitbě, kde zazněla prosba:

„Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí…“

Kristovo království zahrnuje už tento náš svět. Začíná vítězstvím nad hříchem a smrtí. My poznáváme jeho slávu, odpovídáme svou službou a neustálou chválou.

Co to může konkrétně znamenat, nám ukáže legenda o sv. Kryštofovi: Byl to muž, který se původně jmenoval Reprobus. Byl obrovité postavy a chtěl sloužit pouze největšímu z králů. Dal se tedy do služeb panovníka, který vládl v jeho zemi. Pak ale zjistil, že se jeho král bojí ďábla. Reprobus neváhal, šel a chtěl se dát do služeb ďáblových. Když už tak skoro učinil, zjistil, že se ďábel bojí bílého kříže. Hledal tedy, komu toto znamení patří. Dozvěděl se to od jednoho poustevníka. Ten mu vysvětlil, že kříž je znamením Ježíše Krista. Reprobus se hned rozhodl, že vstoupí do jeho služeb a chtěl vědět, kde ho najde. Poustevník mu vysvětlil, že bude Kristu sloužit tím, když bude pomáhat potřebným. Reprobus se tedy usadil u dravé řeky, aby pomáhal lidem dostat se na druhou stranu. Jednou ho o pomoc poprosil malý chlapec. Reprobus si ho vlídně vložil na ramena, ale jak vstoupil do vody, dítě bylo s každým krokem těžší. Voda se vzdouvala a jen s největším vypětím sil dosáhl Reprobus druhého břehu. Postavil chlapce na břeh a řekl: „Zdálo se mi, jako bych na ramenou nesl celý svět.“ A chlapec mu odpověděl: „Nesl jsi víc, neboť jsi nesl jeho tvůrce a svého Pána. Jsem Ježíš Kristus, tebou hledaný král. Přišel jsem ti odpustit hříchy a otevřít bránu do věčného života. Obr mu nevěřil a požádal dítě o zázrak. Tu se obrova mohutná hůl, o kterou se opíral při přenášení lidí přes řeku, zazelenala a později se na ní objevily květy a plody. Ježíš Reprobuse pokřtil a dal mu jméno Christophorus, což v řečtině znamená „ten, kdo nosí Krista“.

Legenda má dvě části. Ta první nám ukazuje moc, kterou má Kristus nad odvěkým nepřítelem člověka, nad zlým duchem. V druhé části nás pak učí, že smysl našeho života je služba Kristu podle jeho vlastního vzoru – služba Kristu v našich bližních.

Boží království už nastalo navzdory všemu zlu, které je ve světě. Území tohoto království jsou lidská srdce, ve kterých se rodí Boží život. A toto království je přítomno v tomto světě natolik, nakolik dáme Kristu prostor, nakolik mu dovolíme, aby v nás vládl. Z minula víme, jak moc touží, abychom mu dovolili nás milovat. Abychom mu patřili zcela, nejen nějaký kout, nějaká rezervace.

Dnes se tedy radujme. Jsme povoláni být Božími, nemusíme se bát, můžeme si přivlastnit Ježíšovo vítězství. Kéž se tak stane.