Kristus je tu pro nás

Text k zamyšlení u příležitosti 6. neděle velikonoční | 10. května 2015

Promluva 3/4 v rámci tématu Eucharistie.

Milé děti, milí rodiče, drazí bratři a sestry,

minule jsme probírali zázračná znamení, kterými Bůh pomáhá naší víře. Dnes se ptejme, proč to dělá. Už v Písmu svatém Ježíš dělal zázraky. Ne proto, aby se před lidmi předváděl nebo se nad nimi povyšoval, ale aby jim pomáhal a přiváděl je k poznání Boha Otce.

A když nám dal svátost eucharistie, chce nám v ní podávat svou pomocnou ruku. Je tu pro nás, abychom z ní přijímali dobré dary. Abychom se o ni opřeli, když potřebujeme povstat. Abychom se nechali pohladit, když je nám smutno a jsme zničení či unavení.

Co znamená, když někdo řekne: „To mě pohladilo na duši.“ To říkají lidé, když vidí, slyší nebo prožívají něco krásného. A právě ten, kdo se naučí odevzdávat Ježíšovi své starosti a trápení, může s ním prožívat krásné chvíle. Může v jeho blízkosti prožívat „pohlazení na duši“.

O síle Nejsvětější svátosti tu máme příběh: Za opatem přišel ustaraný muž a povídá: „Otče, potřebuji, abyste mi poradil. Jsem takřka v bezvýchodné situaci. Začalo to tím, že se potkala moje žena, matka a tchýně…“ V tu chvíli ho opat zastavil a pravil: „Ach, synu, zadrž. Na takové případy jsem i já příliš krátký. Budeš muset svou záležitost předložit samotnému Hospodinu.“ „Ale jak?“ zeptal se muž, který s modlitbou neměl žádné zkušenosti. „Jdi do kostela, poklekni před svatostánkem a všechno Pánu Ježíši vypověz a pokorně ho popros, ať ti pomůže. Neodcházej, dokud mu všechno neodevzdáš a v tvé duši nezavládne pokoj.“ Člověk šel a strávil u svatostánku dlouhé chvíle. Musel se totiž několikrát vrátit, protože si časem vzpomínal na další a další důležité věci, které ho zneklidňovaly a které zapříčinili jeho složitou situaci. Po nějaké době ho opat potkal a ptal se: „Tak co, poradil ti Spasitel s tvými starostmi?“ „Co poradil! Představte si, že všechno dopadlo mnohem lépe, než jsem si představoval a přál. Díky vám jsem zase šťastným člověkem.“ „Kdepak díky mě. Šťastný jsi díky své pokoře, se kterou jsi poslechl mou radu, a díky Bohu, který je dárcem všeho dobrého. Na to nezapomínej a dobře se ti povede na tvé cestě do nebe.“

Skrze eucharistii – Nejsvětější svátost oltářní pomáhá Bůh nejen nám, ale i těm, za které se modlíme, které mu odevzdáváme. Někdy vyslyší naše modlitby a dá nám to, oč prosíme. Ale ne vždy. Někdy věci zařídí zcela jinak. A my až s odstupem času poznáme, že je to mnohem lepší, než bychom to sami vymysleli.

Když jsme minule hovořili o zázracích, které se ději kolem eucharistie (a vlastně o nich hovoříme během celého měsíce), bylo to zajímavé. Ale ten nejdůležitější zázrak je, když my sami na svém životě poznáme, jak Ježíš pomáhá. Moc vám přeji, abyste to v životě objevili. Stačí k tomu pokora, se kterou přijdeme za Ježíšem, a ochota být v jeho blízkosti. Když na toto nezapomeneme, máme dobrý směr na cestě do věčnosti.