Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Miluj Pána, svého Boha

Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí (Mk 12,28b-34) | 4. listopadu 2018

Tři body k naplnění lásky k Bohu ke stažení ve vysokém rozlišení.

Když kazatel předestře, že bude mluvit o lásce, ženy zpozorní a muži vypnou. „Zamilované řeči nejsou nic pro nás,“ řeknou si v duchu. Ale dnes by to byla chyba. Rozjímání o přikázání lásky není žádné sladké rozplývání. Je to zásadní věc, která se týká každého muže a ženy. Začněme příběhem.

Ptali se opata: „Jak může Bůh říkat, že nás miluje, když nám přikazuje abychom ho milovali? Neměla by být láska svobodným rozhodnutím?“ Opat se zamyslel a pravil: „Výzva ‚Miluj Boha‘ je projev nejvyššího dobrodiní. Máme jí rozumět podobně, jako když někdo hladovému předloží vynikající pokrm a vyzvete ho: ‚Jez.‘ Nebo dá nemocnému vzácný lék a povzbudí ho: ‚Přijmi ho a uzdrav se.‘ Nebo zmatenému a ztracenému člověku poručí: ‚Tudy běž, tudy vede bezpečná cesta domů.‘ Vždy se bude jednat o projev jeho lásky. Kdo se rozhodne milovat Boha nade vše, objeví, že v tomto vztahu nachází pro svou duši nasycení svých tužeb po radosti, pokoji a štěstí. Že je v Boží blízkosti uzdravován ze strachů a smutků, že se jeho život ubírá správným směrem.

Jak tedy milovat?

Cílem lásky je dělat radost milovanému. K tomu potřebuji znát jeho přání. Co si Bůh přeje, nám dává poznat skrze svědomí a zjevení v Písmu a tradici. Abychom o sobě mohli poctivě prohlásit, že jsme nastoupili cestu lásky, musíme si najít čas a začít se ptát: „Pane, co po mně žádáš? Co mám konat, abych ti dělal radost?“ Poznat, co je dobré a správné v Božích očích, je první krok. Na něj musí navázat další. Když poznáme Boží vůli, je potřeba ji přijmout. Pochopit, v čem je pro nás a pro svět dobrá, a přijmout ji za svou. Jen tak ji budeme konat s radostí. Je veliký rozdíl mezi člověkem, který by například četl v kostele z donucení, nebo proto, že poznal moudrost a krásu Božího slova, a je šťastný, že ho může přednášet ostatním. Je rozdíl mezi mužem, který pochopil a poznal, že jeho žena a děti jsou veliký dar, a stará se o ně s úctou, a mezi mužem, který si svých nejbližších neváží. Přijmout své povolání a úkoly, které z něho vyplývají, je někdy náročné a vždy vyžaduje ponoření do modlitby, doskutečného rozhovoru s Bohem. Do rozhovoru, kde probereme všechna pro a proti. Pojmenujeme a vyslovíme bolesti, trápení a obavy, které máme. Kdy to všechno vložíme do Božích rukou, abychom nakonec mohli z celého svého srdce upřímně vyslovit Ježíšovu modlitbu: „Buď vůle tvá.“ A s touto prožitou zkušeností pak můžeme jít a konat dobro, ke kterému nás Bůh volá. A konání dobra, kterým chceme udělat Bohu radost, je projevem lásky k němu.

Jak s láskou k Bohu začít?

Zpočátku si udělat čas alespoň pět, deset minut denně. Vše vypnout, zhasnout, ztišit se. Aspoň pár minut ať je Bůh na prvním místě – v centru mého života. V modlitbě poznat a přijmout dobro, ke kterému nás Bůh volá. A potom jít a vykonat ho. To je láska. V prvním listu Janově se píše: „Drazí, nemilujme pouhými slovy, ale opravdovými skutky.“ A kdo koná skutky lásky, bude sklízet i její plody: radost, pokoj a štěstí. Kéž tomu tak je i u nás.

100 Total Views 6 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejbližší akce