Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Modlit se za vlast

Text k zamyšlení u příležitosti 30. neděle v mezidobí (Mk 10,46-52) | 28. října 2018

Na dnešní den připadá sté výročí založení Československé republiky. Proč se tomuto výročí věnovat v kázání? Začněme příběhem.

Jednoho dne opat ve svém kázání citoval svatého Polykarpa: „Modlete se také za krále, mocnosti a knížata i za pronásledovatele a nenávistníky své.“ Po mši za ním přišel jeden muž a zeptal se: „Proč se modlit za vládce, který nás nenávidí, a za zřízení, které nás pronásleduje?“ Opat se zamyslel a pravil: „Ne všichni lidé mají krásné a pohodlné domy. Někteří bydlí v nuzných chatrčích. A přesto je opravují a udržují, protože i špatný dům je lepší než žádný. A modlit se za vládce a vlast je jako starat se o dům, ve kterém bydlíš. I když není dokonalý, bez tvé modlitby by byl ještě horší. Proto je důležité se modlit za dobré vládce, aby v dobru vytrvali, a za špatné, aby se vzpamatovali, k Bohu obrátili a ke spáse dospěli.“

Patří tedy ke starobylé křesťanské tradici modlit se za ty, kdo vládnou. Řeklo by se, že je to dobrý skutek, který by vládci mohli ocenit. Ale často tomu tak není. Už první křesťané byli pronásledováni za to, že se nemodlili k císaři, ale jen za císaře. A i v dějinách našeho státu se setkáváme s lidmi, kteří nestáli o to, aby se za ně druzí modlili. Chtěli být sami uctíváni.

Už při vzniku republiky v roce 1918 byla katolická církev cílem politických útoků. O všem vypovídá heslo té doby: „Skoncovali jsme s Rakouskem, skoncujeme i s Římem.“ V dobách protektorátu přišla nenávist ke všem náboženstvím a církvím. Po válce se očekávalo, že bude lépe, ale opět přišel režim, který pronásledoval křesťany. Blahobyt vyvolených byl zaplacen strachem mnoha mužů, žen a dětí, utrpením řady politických vězňů a vyhnanců, kteří se nemohli vrátit domů. Pak přišla svoboda, náš „dům“ se stal obyvatelnějším. Ale stále ještě není domovem, jaký bychom si přáli. I dnes jsou církve obětním beránkem, na kterého populisté rádi útočí, aby si získali přízeň lidí. Lidí, kteří zapomněli, že díky křesťanství a církvi přišlo na území Čech a Moravy hospodářství, vzdělání a kultura. Doba, kdy vznikly naše nejvzácnější a nejkrásnější kulturní památky, které k nám jezdí obdivovat turisté z celého světa, je stále ještě nazývána dobou temna. Nezaujatí cizinci, kteří vidí, co všechno přinesli lidé věřící v Krista našemu národu se jen diví, jak se náš národ ke svým křesťanským kořenům staví. Co s tím? Máme úžasné nástroje, jak to změnit. Modlitbu, poctivou práci a dobrý život, kterými máme trpělivě vydávat svědectví všem, ke kterým nás Bůh poslal. Buďme solí a kvasem naší země a přispějeme svým životem k jejímu povznesení. Přes pohnuté dějiny vzešlo z našeho národa mnoho skvělých umělců, sportovců, vědců, výjimečných lidí, morálních a mravních osobností. Udělejme vše, co je v našich silách, abychom se zařadili do jejich společnosti a dělali našemu národu čest.

Co říci na závěr? Když má někdo narozeniny, tak se mu přeje. A co bychom mohli popřát naší republice a našemu národu? Dnešní evangelium hovoří o uzdravení slepého ze slepoty očí i srdce. Kéž by i lidé v našem národě prozřeli. Kéž by pochopili, že pokud nám má být společně dobře, tak je Desatero a Ježíšovo přikázání „Miluj Boha nade vše a bližního jako sebe samého“ jediným základem, na kterém je možné stavět lidskou společnost. Kéž Boží pravda a láska, začne i v našem národě vítězit nad lží a nenávistí.

93 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nejbližší akce