Miluješ mě? Mám tě rád.

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle velikonoční | 10. dubna 2016

Minulá neděle byla Svátkem Božího milosrdenství. Řekli jsme si, že Boží milosrdenství se projevuje odpuštěním hříchů, vysvobozením ze zla a uzdravením člověka. A že tento projev Boží lásky musíme nejdříve zakoušet na sobě a teprve pak se o něj můžeme dělit. Dnešní evangelium nám ukazuje, jak takové odpuštění, osvobození a uzdravení probíhá.

Když se Ježíš třikrát ptá Petra: „Miluješ mě?“, nemůžeme si nevzpomenout, že nedávno před tím ho Petr třikrát zapřel. Ježíš se vrací k tomuto bolestnému zklamání, aby Petrovi odpustil, osvobodil ho a uzdravil. Boží milosrdenství nespočívá jen v prostém odpuštění a zapomenutí (Udělals hřích? No dobrá, zapomeneme na to.). Boží milosrdenství je láskyplný zájem o člověka postiženého hříchem a tento zájem, přestože někdy bolí, vede k plnému osvobození a uzdravení.

Nejprve vidíme návrat ke hříchu, ale bez jakýchkoli výčitek. Bůh je ten, kdo nevyčítá. Nedívá se na hříšníka jako na zločince, kterého je třeba potrestat, ale jako na nemocného, který potřebuje uzdravit. A zde se vrací k jeho největšímu životnímu zklamání.

Ježíš se však k této situaci nevrací jen tak. Chce obnovit pouto lásky, které bylo zpřetrháno hříchem zrady, proto se ho třikrát ptá na jeho lásku. Zde je dobré si všimnout jednoho detailu, který se nachází v řeckém znění Janova evangelia. Jedná se o slova, která Ježíš a Petr užívají, když hovoří o lásce. Ježíš se ptá: „Agapás mé?“ (miluješ mě bezpodmínečnou, božskou láskou), Petr však odpovídá: „Fíló té“ (mám tě rád, jako může mít rád bratr bratra). Stejně tak podruhé. Až při třetí Ježíšově otázce se oba shodnou na témže slově: „Fíleís mé?“ (máš mě rád) – „Fíló té“ (mám tě rád). Před tím, než Petr Ježíše zapřel, choval se jako hrdina. Sliboval, že za Ježíše položí svůj život. Ve své horlivosti se choval domýšlivě. Ale po bolestné zkušenosti s vlastní slabostí Petr dozrál. Nyní s pokorou přiznává, že není schopen vlastními silami splnit Ježíšovu výzvu. A Ježíš se sklání k jeho možnostem a do třetice se ho neptá: „Miluješ mne?“, ale: „Máš mě rád?“ A Petr může s pokornou pravdivostí odpovědět: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě mám rád.“

Třetí důležitá věc, která je potřebná k dokonalému uzdravení, je obnovení důvěry. Tu Ježíš Petrovi prokazuje svěřením poslání duchovního pastýře. „Pas mé ovce, pas mé beránky.“ Třikrát to zopakuje. V židovském prostředí je trojí opakování znamením smlouvy. A v dnešním evangeliu jde také o znamení navrácení důstojnosti. Ježíš dává Petrovi nový život. Už to není život, ve kterém by byl Petr odkázán jen na své síly. Je to život, ve kterém se může opřít o Ježíšovo vedení, pomoc a ochranu.

Zradil jsem, nezbývá, než abych se vrátil k rybám – takové je Petrovo rozpoložení na začátku evangelního úryvku. A na konci? Ví, že může Ježíše následovat kamkoli, protože Ježíš mu bude oporou. Ve spojení s ním může zvládnout všechno. I další zkoušky, které mu Ježíš předpovídá.

I když jde o předání důležitého úkolu prvnímu z apoštolů, je toto evangelium školou pro nás pro všechny. Učí nás, s jakou důvěrou můžeme přistupovat k Bohu. Ale zároveň je pro nás výzvou, jak přistupovat k našim bližním. Někdy jsme v pozici Petra zasaženého hříchem, ale někdy v pozici, kdy máme následovat Ježíše tím, že budeme milosrdnými k druhým (tak, jako je on k nám), kdy se máme bez výčitek vracet k nevyřešeným problémům, kdy máme obnovit pouta lásky vlídností, vstřícností a pokorou, kdy máme znovu prohloubit ochromenou vzájemnou důvěru.