Neděle Božího milosrdenství

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční | 3. dubna 2016

Název dnešní slavnosti je Neděle Božího milosrdenství (nebo také Svátek milosrdenství). Mnoho lidí se soustředí na slovo milosrdenství, ale důležité je slůvko před ním – „Boží“. Dnes je den, kdy máme rozjímat o Božím milosrdenství, prosit o ně, otevírat se mu, zakoušet ho a oslavovat.

Boží milosrdenství se projevuje odpuštěním hříchů, vysvobozením ze zla, uzdravením duše, mysli a někdy i těla. Požehnáním, pokojem a radostí, které spočinou na životě toho, kdo o ně usiluje a prosí.

V logu Svatého roku milosrdenství je motto: Milosrdní jako Otec. Vyzývá nás k následování Božího milosrdenství. Ale může být člověk milosrdný jako Bůh? Jak rozumět tomuto povolání k milosrdenství? Jak ho přijmout a žít?

Cílem Božího milosrdenství je zjevení nekonečné Boží lásky a spása člověka. Cílem lidského milosrdenství je odpovědět na tento nesmírný dar. Jsem milující a milosrdný, protože jsem milovaný a zahrnutý milosrdenstvím. Rozdávám, co sám přijímám. To je důležitá zásada.

V jednom klášteře měli velmi hodného a horlivého mnicha. Poslali ho rozdávat jídlo chudým. Když se tři dny nevracel, šli ho hledat. Nalezli ho ležet na cestě polomrtvého hlady. Odnesli ho domů, a když se trochu vzchopil, ptali se ho, co se mu přihodilo. „No, rozdával jsem jídlo, které jste mi nachystali, ale hladových bylo tolik, že to nestačilo. Tak jsem jim věnoval i zásoby, které jsem měl na cestu pro sebe. A když jsem se vracel, došly mi hlady síly. A já jsem tolik věřil, se Bůh o mě postará, když jsem všechno rozdal potřebným. Proč mi nepomohl?“ A s touto otázkou se obrátili mniši na opata. Ten je vyslechl a pravil: „To je jednoduché. Náš bratr přestal být služebníkem a pokusil se stát spasitelem. A na to nikdo z nás nemá dost sil, i kdyby sebecnostněji žil.“

V příběhu se jasně říká, že pokud má člověk obdarovávat druhé, musí se nejprve postarat o sebe. A co platí o tělesných silách, platí i o duchovním životě.

Máme-li být milosrdní k druhým, musíme být nejprve milosrdní k sobě. Je potřeba osvobodit své srdce od zla, trápení, bolestí a zranění, která v sobě neseme. Odevzdat je Bohu k odpuštění a uzdravení. A to tak často, jak je to potřeba. Žijeme v nemilosrdném světě, který nám ubližuje a bude ubližovat. A proto je nutné přicházet k prameni milosrdenství, který nás skrze modlitbu a svátosti uzdravuje a obnovuje.

1. Buď milosrdný sám k sobě.
2. Odevzdávej Bohu všechna trápení, zranění, bolesti a hořkosti svého srdce.
3. Dovol mu, aby tě v modlitbě a svátostech uzdravoval a osvobozoval ode všeho zlého.
4. Pros ho, aby ti dal zakusit svou lásku a pohlazení.
5. Pak teprve jdi a rozděl se o jeho milosrdenství s těmi, kdo to potřebují.

Rozdávat Boží milosrdenství je možné a zároveň krásné pro toho, kdo ho sám přijímá a zakouší. Moc nám všem přeji, aby se nám to dařilo. Aby ve světě slabém a hříšném i skrze nás působila síla Boží lásky a svatosti.