Moudrý Bůh

Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí | 8. září 2013

Boží moudrost je skutečnost, která zásadním způsobem odlišuje biblická náboženství od pohanských. Zatímco nás Bible učí, že Bůh je moudrý, a tak je dobré ho poznávat a poslouchat, Řekové, Římané, Slované a ostatní pohanská náboženství vnímali bohy jako zdroj síly a snažili se je získat na svou stranu.Přinášeli jim oběti, aby si naklonili jejich přízeň a dosáhli s jejich pomocí svých cílů. A když se jim nedařilo, bohy zavrhli a našli si jiné. Proč to říkám?

Ať chceme nebo ne, i my křesťané někdy vpouštíme tyto pohanské praktiky do svého jednání. Najdou se lidé, kteří jsou ochotni zajít do kostela, dát třeba něco do zvonečku, aby jim „Pánbůh“ pomohl. Jaké je pak jejich zklamání, když se nic nestane. Někdy si ještě postěžují: „Tolik jsem se modlil, do kostela jsem zašel i do sbírky přispěl, a Bůh mi nesplnil oč jsem ho žádal. Kde se stala chyba?“

Chyba je v tom, že zapomínáme, kdo jsme a s kým v modlitbě mluvíme. Jako pohané stojíme o Boží pomoc, ale Bůh sám a jeho moudrost nás nezajímá. Někdy to vezmeme i přes Boží lásku a říkáme si: „Pánbůh je přeci nejlepší přítel a musí mi pomoci.“ To je dobrá úvaha, ale je potřeba doplnit: Je nejen nejlepší, ale zároveň i nejmoudřejší přítel. Co to pro nás znamená? Odpovězme si příběhem.

Na dveře kláštera zabouchal nějaký člověk. Že prý nemá v životě štěstí a jestli by mohl dostat kousek chleba. Vrátný mu ho z křesťanské lásky dal. Člověka to povzbudilo a začal k bráně kláštera docházet každý den. Po týdnu se osmělil a zeptal se: „A něco na chleba, kousek másla, masa, by nebylo?“ Vrátný jen pokrčil rameny a že prý se zeptá „výš“. Další den čekal u brány sám opat. Když tulák vyslovil svou prosbu o chléb s nějakým tím přilepšením, opat pravil: „Dám ti něco mnohem lepšího.“ A podal mu ne maso nebo koláč, ale lopatu a krumpáč. „Co to je?“ podivil se tulák. „Tvoje cesta ke štěstí a dobrému jídlu,“ odpověděl opat.

Tak nějak vypadá moudré jednání. A tak nějak s námi jedná i moudrý Bůh. Jeho záměrem není nás jen udržovat při živoření, ale rozvinout naši osobnost. To se mu podaří s každým, kdo s pokorou uzná: „Bůh, tvůrce celého vesmíru je moudřejší než já a vyplatí se mu naslouchat a dát na jeho rady. Ten, který svět a člověka stvořil, také ví, co mu prospívá a co škodí. To je začátek cesty, jak se stát dobrým člověkem a jak učinit lepším i tento svět.

Kde se s Boží moudrostí můžeme blíže setkat a seznámit? Jsou čtyři základní prameny. Na prvním místě je to hlas zdravého svědomí. Kdo ho poslouchá, jedná moudře. Problém je v tom, že mnoho lidí si svědomí různě pokroutí a zdeformuje a tak nám dal Bůh druhý pramen moudrosti – Desatero, vyryté na kamenných deskách, aby ho lidé jen tak nezměnili. A aby se nenašel někdo, kdo bude měnit jejich význam nebo naříkat, že jsou to přikázání příliš tvrdá, dal nám Bůh ten nejcennější pramen své moudrosti – sám vstoupil do času a prostoru, do svého stvoření jako Ježíš Kristus. Žil mezi námi, aby nám dal příklad. Aby se tato jeho přítomnost nestala minulostí, dal nám ještě čtvrtý pramen – Ducha svatého. Ten je připraven nás stále vést a učit. A je jen na nás, zda mu to dovolíme.

To máte jak v příběhu o bohatém kupci, který slíbil bohatou odměnu tomu, kdo pro jeho zboží nalezne cestu přes poušť. První s vidinou zisku sedl na osla a vypravil se do pouště. Za pár dní ho polomrtvého přivezli a jen taktak zachránili. Viděl to chytrák. Vysmál se hlupákovi, že vyjel bez zásob. Nabral si vodu, jídlo, vzal si velblouda a vyrazil. Zastihla ho však písečná bouře. O všechno přišel a byl rád, že si zachránil holý život. Vše pak pozoroval člověk, který se nenechal zaslepit vidinou rychlého zbohatnutí ani strhnout spěchem. Vypravil se k obyvatelům pouště, kde s nimi po nějaký čas přebýval. Naučil se od nich, jak žít na poušti, a teprve pak se vypravil na cestu. Jako jediný dosáhl cíle.

Jsme tady, abychom již nyní zakoušeli radost z Boha a jednou u něho nalezli cíl své pozemské cesty. Touto cestou ale můžeme projít různým způsobem. Můžeme se učit metodou pokus – omyl nebo vstoupit do školy Boží moudrosti. Bylo by hloupé si myslet, že je to ztráta času, protože moudrými se nerodíme, moudrými se stáváme. Nebojme se být tím učedníkem, který dá všechno bokem, aby dobře viděl a slyšel Boží moudrost a mohl podle ní také žít. V dnešní době to není vůbec jednoduché, proto chci poděkovat vám všem, kteří se o to snažíte. Podívejte se na ty, kteří se v Písmu odvrátili od lidského chytračení a vsadili na Boží moudrost. Plody, které jim to přineslo, stojí za to.