Na vinici Páně

Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí | 21. září 2014

Pro pochopení dnešního příběhu o dělnících na vinici je potřeba říci dvě věci: Nejedná se o návod na uspořádání vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. Je to příběh o Božím království, ne o práci v zemědělství. A druhá věc: Je důležité vnímat děj v souvislosti s tím, co mu předchází.

Ježíš říká lidem: „Buďte prostí jako děti, protože takovým patří Boží království.“ A tu přijde mladík, který se „chlapsky“ chlubí, že zachovává všechna přikázání. Když mu ale Ježíš řekne, ať prodá svůj majetek a následuje ho, zesmutní a od Ježíše odejde. Na to Ježíš říká známou větu: „Spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatý do Božího království.“ Pro Ježíšovy židovské současníky to byla těžko pochopitelná slova. Co jiného by mělo být znamením Boží přízně než to, že se nám vede dobře. A jak jinak Boží přízeň získat než tím, že budu zachovávat Boží zákon a konat dobré skutky? Já se snažím, Bůh mě za to odměňuje. A čím víc se snažím, tím víc od něho mohu očekávat. Tak se to jeví jako spravedlivé.

A tu přichází Ježíš s podobenstvím, které tuto všeobecně přijímanou víru staví na hlavu. Někteří dělníci pracují celý den, jiní pouze hodinu, ale odměna je pro všechny stejná. To se jeví jako jasná nespravedlnost. Ježíšova slova zní jako provokace. Jak jim správně rozumět?

Lidem na příběhu nejvíc vadí, že za různou námahu je stejná odměna. Představme si tedy podobnou věc v jiném prostředí. Na vysokou horu se vypraví různé skupiny horolezců. Jedni mají při výstupu krásné počasí, jiní se potýkají s větrem a sněhem a výstup jim trvá podstatně déle. Když vystoupí na vrchol, je odměna pro všechny stejná. Výhled a radost z úspěchu. Ale jejich námaha byla rozdílná. Rozdíl je také v tom, že si úspěchu bude každý vážit jinak. Čím větší námaha, tím cennější vítězství, tím větší radost. Tady se nám nepoměr mezi námahou a odměnou jako nespravedlnost nejeví. V tomto duchu zkusme rozumět i příběhu o dělnících.

Proč ale Ježíš nepoužil nějaké takové snadněji přijatelné přirovnání? Právě proto, aby nás upozornil na nebezpečné pokušení porovnávat. Ten žije zbožně, ten si nebe zaslouží, ten je hříšník, to by byla nespravedlnost, kdyby se do nebe dostal. To je hříšná myšlenka, protože Bůh se dívá jinak. On miluje každou bytost. Podobně jako dobří rodiče milují všechny své děti. A jako má rodič radost z dítka, které se napraví, má i Bůh radost z člověka, který se k němu vrátí. Jako rodiče otvírají svou náruč a dům všem svým dětem, i Bůh dává stejnou odměnu všem lidem.

Je zde ale ještě jedna věc, kterou nám příběh připomíná. Pracovat na vinici Páně je veliký dar, není to naše zásluha. Vždyť jaká je tvá zásluha na tom, že jsi vyrostl v dobré rodině nebo potkal správné přátele, kteří tě přivedli k víře? Mohl ses narodit jinde, mohla tě vychovávat ulice. Co je lepší? Být dělníkem na vinici, vést život, který dává smysl a má svou hodnotu, nebo se protloukat jako ztracenec bez víry a bez naděje? To, že žijeme s Bohem a pracujeme pro něho, není omezení, ale štěstí. A jen tehdy, když si to budeme připomínat a budeme si toho vážit, budeme dobře rozumět dnešnímu evangeliu.

Kdybychom dostali nabídku pracovat na nejvyhlášenější vinici ve Francii s tím, že po práci budeme užívat a radovat se z jejích plodů. Považovali bychom to za břemeno nebo za čest? A zde se jedná o práci na vinici Páně – na Božím království. A to je přece mnohem víc.

Ještě na závěr si můžeme položit jednu otázku: Která z postav v tomto úryvku jsem já? Většinou se zastáváme dělníků, kteří pracují celý den. Ale jsem to opravdu já, kdo po celý den pracuje na vinici Páně? Pracuji celý den pro Boží království? Co jsem v poslední době udělal pro farnost, diecézi, pro církev? Vždyť já jsem možná jeden z těch dělníků, kteří pracují jedinou hodinu. A Bůh mi chce dát stejnou odměnu, jaká je připravena pro ty největší světce. To je úžasná zpráva dnešního evangelia. Zpráva, která v nás má probudit vděčnost a touhu přiložit ruku k dílu při budování Božího království.