Najít a získat poklad

Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Mt 13,44-52) | 30. července 2017

Co nám říká podobenství evangelia o pokladu v poli, cenné perle, síti, která vyloví z moře všechno možné, a učitelích, jež mají vynášet věci nové i staré? Abychom to dobře pochopili, je potřeba postupně vysvětlit všechny jeho části. Co je to nebeské království? Nebeské království je již nyní všude tam, kam může vstoupit Boží pravda a láska. My se ho účastníme každodenním prožíváním víry, ve které přijímáme Boha za svého krále.

Je přirovnáno k pokladu na poli. Pravda o Bohu, kterou poznáváme, a jeho láska, kterou zakoušíme, je nesmírně cenná (jako poklad). A protože se nerodíme do ráje, je potřeba Boží pravdu a lásku objevit a rozhodnout se ji přijmout. A kdo ji nalezne, může mít takovou radost, že pak neváhá prodat vše, jen aby ji získal.

Přestože vztah s Bohem je jako perla, která byla v Ježíšově době ceněna víc jak zlato, i mezi perlami je jedna nejvzácnější, a to je víra v Krista. Tuto je třeba získat, aby náš život mohl být životem naplno. Kdo to udělá, investuje do své budoucnosti. Jednoho dne náš svět skončí a přijde soud, který je zobrazen rybolovem. Ti, kdo přijali od Krista ospravedlnění, to znamená odpuštění a spásu, budou uchráněni trestů, které přirozeně vyplynou pro ty, kdo svůj život spojili se zlem.

Závěr evangelia hovoří o učitelích Zákona. To byli lidé, kteří celý svůj život zasvětili hledání pravdy o Bohu. Mají se stát učedníky nebeského království a vynášet věci nové i staré. Mají vstoupit do školy Ježíše Krista, rozpoznat naplnění dávných proroctví a podávat o tom svědectví. A to je jeden z cílů života každého učedníka. O své lásce k moudrosti, kterou jsme přijali, jsme zpívali v dnešní odpovědi žalmu. Každý tak může být „učitelem Zákona“.

Je hezké mluvit o pokladu, který nás uvede do pravdy o smyslu života a naplní náš život nekonečnou věčnou láskou. Ale než se tak stane, než si člověk začne tohoto pokladu užívat, je potřeba ho nejprve nalézt a získat. A pak se pro něj každý den znovu rozhodovat. Jak na to?

V jednom ze svých kázání cituje kardinál Tomáš Špidlík německého pedagoga Förstera. Ten vyzývá děti, aby si v životě vzaly příklad z detektiva Sherlocka Holmese. Když vyšetřoval případ, všímal si drobností. Zaprášených bot, podle kterých poznal, odkud člověk přišel, kvalitního papíru a inkoustu, které prozradily bohatého pisatele a tak podobně. A Förster říkal dětem: „Naučím vás, jak se i vy stanete detektivy, a to ve smyslu daleko krásnějším.“ Jak k tomu dojde? Jednoduše. Stačí se ráno podívat na snídani a zeptat se: „Kde se tu vzala?“ Je tu káva, čerstvý chléb, máslo a džem. Aby tu byly nachystány, musela máma ráno brzy vstávat, nakupovat a chystat. Aby je pořídila, musel pekař přes noc péct, musel je někdo přivézt a prodat. Výsledkem takovéto detektivní práce je vděčnost vůči těm, kdo se o nás starají.

A toto uvažování můžeme ještě rozvinout. Můžeme pátrat po původu dobra, pravdy, lásky, odpuštění, naděje a podobných hodnot, které činí náš život šťastným. A dojdeme k jejich původci, k Bohu. On nás volá, abychom s ním tyto dary sdíleli a radovali se z nich. Abychom se stali součástí jeho království, které je tím největším pokladem, který je možné najít a získat. Kéž se tak stane.