Posvátný zápal

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti sv. Jakuba, patrona farnosti (Mt 20,20-28) | 23. července 2017

V dnešním evangeliu slyšíme zvláštní žádost matky Zebedeových synů. Žádost, která mohla ostatní apoštoly urazit nebo přinejmenším zarmoutit. Na druhé straně vidíme Ježíše, který neodsuzuje, ale trpělivě vysvětluje. Ví, že tito synové i jejich matka jsou jen lidé, v tomto případě začátečníci, ale s patřičným nadšením projít Ježíšovou školou.

Těmto třem se často podobáme mi my, když před Ježíše přicházíme se svými prosbami, když se snažíme naplnit své křesťanské povinnosti. Naše představa o Bohu je ale lidská, často ho zaměníme za nějakou Boží karikaturu. Jsou pak lidé, kteří se s tímto stavem spokojí, uvelebí se v něm. Taková víra ale přináší místo užitku jen smutek, není přitažlivá, nikdo nás nechce napodobit. Přitom nám Bůh denně nabízí, abychom ho mohli poznávat, aby naše víra mohla růst.

Pánu Bohu nevadí, že někdy jednáme dětinsky, že ho někdy nechápeme, ale potřebuje, abychom byli v jeho škole. Abychom se rozhodli, abychom ho chtěli poznávat. Abychom naslouchali jeho slovu, „ztráceli“ čas při modlitbě a službě bližním. Pak je jisté, že budeme růst a bude růst naše znalost Boha.

Dnešní evangelium nám připomíná, že na světě nejsme náhodou. Každý máme určité poslání a úkoly. Bůh nám dává život, zdraví, nadání a volá nás, abychom tyto dary dobře užívali, abychom byli světlem pro tento svět. A tak, jako nebyli hned dokonalí vyvolení apoštolové, nemusíme být ani my. Ale musíme svůj úkol přijmout ochotně a s nadšením, vstoupit do Ježíšovy školy. Jen tak bude růst naše poznání Boha. Pak bude naše víra radostná a náš život smysluplný.

V USA zavedli v minulém století vesmírný program. Různé firmy ze všech koutů země vyráběly součástky pro raketoplány. Když se ptali jednoho majitele, který je dělal zadarmo, jestli se mu to nějak vyplatí, řekl: „Vyplatí. Od chvíle, kdy jsem řekl zaměstnancům, že pracují pro vesmírný program, zvýšila se produktivita a snížila kazovost. Vědomí, že pracují na něčem důležitém, jim dává úžasnou hrdost a motivaci, která pak pozitivně ovlivňuje chod celé firmy.“

Asi všichni jsme někdy slyšeli slovo entuziasmus. Je řeckého původu a můžeme ho vyložit jako „božské nadšení, posvátný zápal“. Nadšení z vědomí, že to, co dělám, je důležité a vznešené poslání, které mi svěřil Bůh. Je na nás, abychom si každý den připomínali, že i ty nejobyčejnější práce jsou posvátnou službou samotnému Bohu. Pak se v nás může probudit radost a štěstí z dobře vykonané práce a z dobře prožívaného života. Entuziasmus nám může pomoci překonat krize, kdy máme pokušení všeho nechat, utéct od své práce, svého povolání, svých povinností. Probouzí se na modlitbě, ve které si uvědomujeme, že nás Bůh potřebuje a posílá, abychom pracovali na velikém díle spásy.

Tak, jako syny Zebedeovy, pomazal i nás do stavu učedníků. Počítá s každým z nás, i když někdy jednáme jako Jakub a Jan či jejich matka. Vyprošujme si na přímluvu svatého Jakuba potřebný entuziasmus, tento posvátný zápal, aby naše poznávání Ježíše mohlo být radostné a náš život šťastný.