Návštěva

Text k zamyšlení u příležitosti 4. neděle adventní | 20. prosince 2015

Když si představíme nadcházející týden, který jen nejen čtvrtým týdnem adventním, ale i dobou vánoční, vidíme krom všech důležitých úkolů, které bychom rádi ještě postíhali, také dny rodinných oslav a návštěv. Taková setkání pak mohou přinést ledasco. Mohou být zdrojem nepříjemností, ale i velkého požehnání. Záleží na tom, jakým duchem jsou lidé naplněni a vedeni.

Dnešní Evangelium hovoří o dvou ženách naplněných Duchem Božím. Jejich setkání přináší užitek jim, celému světu i každému z nás. Obě tyto ženy mají v srdci lásku a vděčnost vůči Bohu a pod srdcem Jeho dar. Alžběta proroka Jana Křtitele a Maria Ježíše, našeho Spasitele. Zřekly se sebe, slouží Božímu plánu spásy a sdílejí velikou radost. Zdraví se a jejich slova se stávají součástí jedné z nejkratších a nejmocnějších modliteb církve.

O Vánocích se setkáme s mnoha lidmi. A jistě chceme, aby naše společné obědy a večeře proběhly radostně a pokojně. Ale ani sebedokonaleji připravené prostředí a dobré jídlo nestačí. Nejdůležitější je rozpoložení srdce. Jaký duch vede naše myšlenky a city. Proto se nezapomeňme pro tyto svátky odevzdat v modlitbě Bohu. Poprosme ho o dar usmíření, o pokoj a lásku. Někdy nás čeká návštěva u příbuzných, se kterými se třeba ve všem neshodneme. Proto, když k nim jdeme, mysleme na to, že Bůh je miluje jako své děti. Buďme k nim velkorysí a shovívaví, trpěliví a laskaví tak, jak je Bůh k nám.

Alžběta a Marie měly v srdci lásku a vděčnost vůči Bohu a byly nositelky jeho darů. Zřekly se svého pohodlí, svých představ o životě a vydaly se Bohu do rukou. Kolikrát si o Vánocích něco naplánujeme, ale věci se dějí jinak. A my jsme z toho rozladění a nervózní. Opusťme své plány. Nevadí, že všechno nestihneme. Přijměme to, co pro nás připravil Pán. Obě ženy jsou služebnice Boží. I my své jednání prožívejme jako službu Bohu, který nás posílá šířit dobré zprávy, milovat a uzdravovat. Kéž už z našeho pozdravu vyzařuje láska a pokoj, které od Boha přijímáme.

Abychom mohli prožívat svá setkání v takovém rozpoložení jako Alžběta a Maria, pomáhá nám v tom jeden veliký dar a ctnost – zbožnost. Nezapomínejme v předvánočním shonu, že pokud chceme, aby nás Kristus obdaroval a my pak mohli obdarovávat druhé, bez zbožnosti to nepůjde. V čem zbožnost spočívá? V dobré, pravidelné modlitbě. V častém přijímání svátostí. A ve vnímání života jako cesty, po které v každé chvíli kráčíme s Bohem.

A ještě jedna věc.

Hovořili jsme o pravidelné modlitbě. Možná se nám na ni bude dostávat málo času nebo se budeme modlit společně, kde někteří členové rodiny budou reptat na délku našich modliteb. Modlitba Zdrávas Maria je jedna z nejkratších a nejmocnějších modliteb církve. Kde se modlíme Zdrávas Maria, tam otvíráme dveře Marii, která pak k nám domů přináší i Krista a Boží požehnání. Zdánlivě prostá modlitba prošla ústy anděla, Alžběty a církve. Zvládne ji malé dítě i starý člověk, který se jinak na modlitbu už těžce soustředí. I když je krátká, tak každému, kdo se ji zbožně modlí, přináší veliký užitek. Pamatujme na to v předvánočním shonu a když budeme mít chvilku, pozvěme Marii do svého domu. Ona ráda přijde a stejně jako u Alžběty v Aim Karim, pomůže všem, starším i mladým.