Největším dobrem je konání Boží vůle

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle adventní | 13. prosince 2015

V týdnu jsme slavili krásné a důležité tajemství naší víry – slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu. Připomněli jsme si, že už od našeho početí má Bůh s našim životem plán. Posílá nás do světa s konkrétním úkolem. Nejsme tady náhodu, Bůh má pro nás poslání, ve kterém nás nikdo nemůže zastoupit ani nahradit.

Často máme představu, co bychom chtěli, aby nám Bůh v životě dal. Ale mnohem důležitější je ptát se: Pane, proč tady vlastně jsem? Co tady mám dělat? I dnešní evangelium opakuje třikrát otázku: Co máme dělat?

A Jan Křtitel odpovídá dvěma způsoby. Svým slovem a svým životem. Svým slovem dává konkrétní rady, které můžeme shrnout do poučení: tam, kde jste, v tom povolání, které vykonáváte, žijte podle Desatera, dělejte dobré skutky, jednejte spravedlivě a laskavě. A druhý způsob, kterým promlouvá, je jeho příklad, kdy nám ukazuje: žijte ve spojení s Bohem, usilujte o to, aby vás vedl Duch svatý. Všichni jsme byli při křtu pomazáni posvátným olejem na kněze, proroky a krále a našim hlavním životním úkolem je hledat a uskutečňovat Boží vůli, plán, který s námi má Bůh už od našeho početí. Šťastný člověk, který tak činí.

Starejme se o spásu své duše, nikdo jiný se o ni postarat nemůže. Konejte dobro a hledejte poslání, které pro vás Bůh připravil. To jsou dva úkoly, které nejsou snadné. Kdo se je rozhodne plnit, setká se jistě s nejednou překážkou.

Třikrát zaznělo v evangeliu: Co máme dělat? Přijali jsme již dva úkoly od Jana Křtitele. Přidejme si k nim ještě třetí.

Jednou přišel ke zpovědi malý chlapec a kněz mu dal praktické pokání: Když přijdeš ze školy, hned si napiš úkoly. Když přijdou rodiče z práce, jistě je to potěší a budete mít všichni doma radost. Za pár dní potkal toho chlapce na ulici. Kluk se však na kněze mračil. Tak se ho farář zeptal: „Copak se stalo?“ Tu chlapec vyčítavě spustil: „Vy jste mi ale dal. Já přijdu ze školy, udělám úkoly a když přijdou naši z práce, tak jim to říkám, aby měli radost. Ale oni, místo aby mě pochválili, povídají: Tak když už nemáš co dělat? Vysypej koš, umyj nádobí, povysávej…, no nebylo mi líp když jsem žil jako lajdák?“

Když se člověk snaží a nikdo ho nepochválí, je to skličující. Tak si na závěr přidejme ještě tento úkol: Děkujme a chvalme. Když někdo dělá dobré skutky nebo si plní své povinnosti, oceňme to úsměvem a dobrým slovem. Pochvala povzbudí, potěší a motivuje k dalšímu úsilí. Užívejme ji hojně, ať je náš Advent časem nejen práce a starostí, ale také lásky a radosti.