Neste ovoce

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční (Jan 15,1-8) | 29. dubna 2018

Ptala se jedna žena opata: „Proč pořád zkoumáte Bibli? Vždyť už ji musíte znát nazpaměť!“ Opat se na ni podíval a odpověděl otázkou: „Díváte se někdy do zrcadla?“ „Ano, každý den.“ „Proč?“ „Abych věděla, jak vypadám!“ „No vidíte, a já se probírám Božím slovem ze stejného důvodu. Abych zjistil, jak před Bohem vypadám.“

I dnešní krásné evangelium nám chce v této věci pomoci: Jak jsem naroubován na kmen, jak spolupracuji s Duchem Svatým, jak znám Pána Ježíše, jak je to s tím mým ovocem, které mám vydávat? O jaké ovoce tady jde? Odpověď můžeme nalézt u svatého Pavla v listu Galatským: „Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“

Doba velikonoční nás vede k tomu, abychom na základě všech velikonočních událostí dokázali žít s užitkem. Abychom žili z Ducha Svatého a takové ovoce přinášeli. My bychom ho rádi sklízeli od druhých, ale Písmo nás volá, abychom se ptali, jestli roste v našem životě. Vyzařuje z mých slov a jednání láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání? Asi jak kdy. Někdo ale namítne, zda je to vůbec možné: „Když se v práci nebo při výchově setkám s nespravedlností či leností, musím přece zjednat pořádek, napomenout či potrestat.“ Jak se správně zachovat, nám napoví následující příběh.

Zemřel starý vinař a několik viničných řad zdědila jeho stará bezdětná žena. Nevěděla si s nimi rady, a tak je věnovala klášteru. Opat její dar přijal a vypravil se ho zkontrolovat. Žena mu říkala: „Běžte na vinohrady a tam to snadno najdete. Pracují tam brigádníci.“ Opat procházel krásně upravenými řádky vinic až spatřil pár nepěkně zarostlých. Přestože bylo kolem poledne, po dělnících tam nebyla ani stopa. Procházel tedy dlouhými zarostlými řadami a na jejich konci spatřil sklípek s otevřenými dvířky. Několik brigádníků tam usínalo znaveno ochutnáváním. Opat se jich zeptal, zda náhodou nepracují pro onu vdovu. Když mu to se smíchem potvrdili, vybídl je: „Chlapci, je na čase přestat pít a začít pracovat.“ A odešel. Druhý den před polednem zavítal na vinici znovu. Situace byla podobná. Jen si dělníci zavřeli dveře od sklepa, aby nebyli tak nápadní. Tu se opat rozzlobil a pravil: „Zítra už sem nechoďte, všichni jste propuštěni.“ Rázem vystřízlivěli a spustili na opata: „To nemyslíte vážně? Co teď budeme dělat? Neměl byste vy, Boží muž, být laskavý, trpělivý a s chladnou hlavou?“ Nato jim opat odpověděl: „Ano, to já jsem… všude tam, kde vidím poctivost, píli a upřímnou snahu.“

Má-li vinice přinášet dobré plody, musí být v pořádku. A nás Duch Svatý chce vést, abychom nejen přinášeli jeho ovoce, ale také ho správně užívali. I sám Ježíš věděl, kdy něžně utěšit a kdy přísně zakročit. Vždy byl ale veden láskou k člověku. Tak by ani nás při zjednávání spravedlnosti neměl vést hněv, ale touha druhému pomoci. Jak říká jedno pořekadlo: spravedlivá přísnost připravuje cestu pro laskavou vlídnost.

Kéž je dnešní evangelium (jedno z „já jsem“) pro nás zrcadlem, abychom pro své jednání čerpali z kmene – z přebývání s Kristem. Kéž přinášíme ovoce Ducha Svatého do tohoto světa, kéž nám dá i moudrost a sílu ke zjednání pořádku a nastolení spravedlnosti.