Nomen omen

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Nejsvětější Trojice | 22. května 2016

„Nomen omen“ je latinské přísloví, které připomíná, že jméno nějak vypovídá o svém nositeli. U nás, kde má mnoho lidí stejné příjmení, přicházejí na řadu nejrůznější přezdívky, aby se rozeznalo, koho máme na mysli, kdo je elektrikář, kdo automechanik apod.

A něco podobného se stalo v dějinách se jménem Božím. Před dvěma tisíci lety lidé uctívali mnoho božstev. Jen Židé vyznávali víru v jediného pravého Boha, jehož jméno se z úcty neodvažovali ani vyslovit. Pak se ale naplnila všechna proroctví, která přinesl Starý Zákon, a narodil se Ježíš Kristus. Vyšel od Boha Otce a zjevil nám, jaký je Bůh. Bůh je společenství lásky, ve kterém Otec miluje Syna, Syn Otce a jejich vzájemná láska je Duch Svatý.

Od té doby křesťané vyznávají: „Věřím v jednoho Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého.“ Podle toho, co nám Ježíš odhalil, jsme upřesnili Boží jméno a ono se stalo každodenní součástí našeho života. Vzýváme ho kdykoli znamením kříže. Žehnáme sobě či druhým, když se udělují svátosti, když se modlíme.

Co tedy toto Boží jméno znamená?

Bůh je Otec. On je původcem veškerého života, jemu jsme vděční za to, že zde můžeme být. On je Otcem i Matkou všech svých dětí, které miluje. Pečuje o nás a vychovává nás. Aby nám umožnil spásu, dal nám svého Syna Ježíše Krista.

Ježíš nám umožnil, že si Boha můžeme představit. Je tím, skrze kterého s Bohem komunikujeme. Ukázal nám Otce. On, Boží Syn, se ponížil až k smrti na kříži a zjevil nám nekonečnou Boží lásku. Dal nám příklad, jak na ni můžeme odpovídat. Dal nám naději, že s ním jednou můžeme žít šťastný věčný život v nebi.

Od Boha Otce a od Pána Ježíše pak dostáváme Ducha Svatého. Ten nás provází a posiluje v každodenním životě. Působí v církvi, ve svátostech. Proniká naši mysl a srdce a my díky němu můžeme zakoušet Boží blízkost, poznávat Boží vůli a získávat sílu ji uskutečnit.

Přes všechny těžkosti žijeme v krásné době, protože známe Boží jméno. Otázka však je, jak je toto poznání hluboké. Jedna stará babička si stěžovala, že ji bolí u srdce. Tu ji řekli, že její vnuk je kardiochirurg, ať ho navštíví. Když k němu víc jak měsíc nepřišla, ptali se jí, proč ho nenavštívila. Tu odpověděla: „Co bych za ním chodila, já přece potřebuji doktora.“ Teprve až pochopila, že její vnuk je lékařský specialista na problémy srdce, vypravila se za ním.

I pro nás křesťany je důležité seznámit se s Božím jménem. A nejen to. Je třeba pochopit, co znamená, mít k němu úctu a takto k němu i přicházet. A takové pochopení nutně vyžaduje, abychom věnovali čas rozjímání o tom, kdo je Bůh. Kdo je Bůh pro mne. Aby tato pravda sestoupila z naší mysli do našeho srdce. A to se stane tehdy, když budeme mít čas na modlitbu, na seznámení se s Ježíšovým životem a učením, na zakoušení moci Ducha Svatého. Boží jméno nezná ten, kdo ho správně vysloví, ale ten, kdo jeho význam postupně objevuje v modlitbě a každodenním životě. Kéž se nám to daří.