Oběť a námaha

Text k zamyšlení u příležitosti 22. neděle v mezidobí | 31. srpna 2014

Utrpení a smrt jsou dvě věci, kterých se přirozeně bojíme. Rádi bychom se jim vyhnuli. Nedivme se tedy Petrovi, že chce zachraňovat situaci, když Ježíš přichází s utrpením a smrtí. Myslí to na první pohled dobře, ale toto ukrytí se před problémem by mohlo mít katastrofální důsledky.

Co bychom řekli zubaři, který nám nechce vrtat bolavý zub jen proto, aby nás to nebolelo. Na jednu stranu bychom byli rádi, ale na druhou dobře víme, že by nám tento neřešený problém brzy přerostl přes hlavu a způsobil ještě mnohem větší trápení.

Proto i Ježíš radikálně zasahuje. Petr s Ježíšem prožil úžasné chvíle, nechce, aby to skončilo, ale je třeba jít dál. Opravdové hodnoty nelze dosáhnout bez obětí, bez sebezapření. A víme, že Ježíš pro nás přinesl tu největší oběť. Protože nás miluje, obětuje sám sebe. Ale to Petr zatím nechápe, proto je k němu Ježíš takto tvrdý. „Jdi mi z cesty satane.“ On nenapomíná Petra, ale zlo, které se v něm usadilo. Neposílá ho pryč, ale nechce, aby byl brzdou jeho lásky (jeho plánu).

Na tomto si můžeme krásně uvědomit, jak funguje pokušení. Satan vždy získává duše příslibem zdánlivého klidu a štěstí. Něco nám nalže. Ježíš nám ale říká, že pravé, trvalé štěstí se nerodí bez bolesti a oběti.

Když člověk dojte k určité moudrosti, vzpomíná na své dávné učitele, kteří možná byli přísní, ale nejvíce nás naučili. Chtěli pro nás to dobré, nechtěli se jen zalíbit, ale chtěli, abychom porostli. A zde má své místo, námaha, a ta často bolí.

Stejně mohou k výchově přistoupit rodiče. Stejně může napomenout i kněz. Ne, že by se na někoho nazlobil nebo nechtěl sobě svěřeným něco dopřát, ale že chce jejich růst, chce je přivést do cíle. Není jednoduché žít podle evangelia. Není jednoduché jít proti proudu, když společnost říká dětem, aby nežili své dětství, ale všechny síly zaměřily na hledání partnera. Není jednoduché ukázat mládeži, že je třeba zrát v lásce, prohlubovat přátelství, když svět hlásá, že jediný smysl lásky je tělesný požitek. Není jednoduché v partnerství udělat celoživotní rozhodnutí pro manželství nebo zasvěcený život, když je přece normální žít spolu nezávazně, když lze jakýkoli slib vzít zpět. Není jednoduché vést druhé k modlitbě, když je kolem tolik věcí a úkolů, které se jeví jako důležitější než rozhovor s Bohem…

Evangelium nám ukazuje, že ten, kdo se rozhodne něco obětovat, směřuje ke štěstí. To ale není jednoduché.

A navíc je třeba si dát pozor ještě na jednu věc. Námaha a bolest není cíl našeho snažení. Nelze si říci: „Čím hůř, tím líp.“ Nejvyšším cílem je Bůh. A moje námaha a oběť má smysl jen tehdy, když jsem se zasadil o Boží věc, když chci uskutečnit rady evangelia. Bez Boha vede oběť k zoufalství.

Máme-li se naučit lásce pro náš život v nebi, projdeme ještě nejednou zkouškou. Ježíše bolelo, že musí Petra napomenout, Petra bolelo, že nerozumí Ježíšovi, ale vše se vyjasnilo, když vstal Ježíš z mrtvých. Odpověď nepřišla hned, ale jednou to Petr pochopil. I my věřme, že jednou pochopíme smysl všech životních těžkostí.