Obrácení

Text k zamyšlení u příležitosti 1. neděle adventní (Řím 13,11-14) | 27. listopadu 2016

Ve druhém čtení jsme slyšeli naléhavou výzvu: „Nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla.“

V čem spočívá obrácení? V tom, že se od temnoty obrátíme ke světlu. Od života bez Boha k životu s Bohem. Co to znamená, nám může pomoci objasnit příběh:

Přišel za opatem úspěšný muž a pravil: „Víte, já se toho moc nenamodlím, protože mám málo času, ale jednou za rok se účastním mše za rodinu, sem tam někomu pomůžu a tady jsem vám přinesl slušný dar na provoz kláštera. To by se nade mnou mohl Pán Bůh jednou smilovat, nemyslíte?“ a podával přitom opatovi tlustou obálku. Ten se v tu chvíli jen smutně díval. Muž znejistěl a zeptal se: „Copak nemáte radost, že se snažím?“ Opat se pousmál a pravil: „Mám radost, že se snažíte, ale také mám obavu, jestli to bude stačit. Spása se nedá získat tím, že odříkáme modlitby, nedá se koupit dary ani odpracovat dobrými skutky. Spása je vztah a ten se buduje společným přebýváním. Bůh na vás shlíží, myslí a miluje vás 24 hodin denně. A spása spočívá v tom, že jeho blízkost přijmete. Že vše ve svém životě prožíváte ve spojení s ním.“

Když se mluví o obrácení, myslíme někdy na lidi, kteří do kostela nechodí. Ale obrácení potřebujeme všichni. I zdánlivě zbožný život se dá žít bez Boha. Každému z nás se může někdy stát, že budeme říkat modlitby a dělat dobré skutky, a přitom budeme od Boha vnitřně velmi vzdálení. Pozná se to tak, že nám schází radost. Všechny náboženské povinnosti jsou nám zatěžko. Vše děláme s nechutí a stojí nás to veliké přemáhání. A jediné, co nám může pomoci, je, že do našeho srdce pronikne evangelium – radostná zvěst o tom, že právě mě Bůh nekonečně miluje.

A takové obrácení potřebujeme prožívat v podstatě každý den. Pokud máme být radostní a šťastní, potřebujeme si každý den připomenout, že jsme Bohem milovaní. A v síle tohoto poznání se může naše modlitba stát upřímným rozhovorem s živým Bohem. Ba co víc, každá naše činnost, slova, myšlení se mají stát modlitbou. Naše dobré skutky pak radostným poděkováním za dobro, které od něho dostáváme. Můžeme na něho myslet s podobnou láskou a radostí, s jakou on myslí na nás.

Vstupujeme do Adventu. Využijme tohoto krásného období a usilujme každý den o své obrácení. Začínejme každý den s myšlenkou, že když se probudíme, Bůh na nás s velikou láskou pohlíží, nabízí svou lásku a čeká, jak mu odpovíme. Odevzdejme se mu ve všem, ať nás vede a chrání. Ať nás on proměňuje a obrací do té správné podoby.

V těchto dnech často hlásí různá obchodní centra: „Dávejte si pozor na zloděje, kteří vás mohou okrást o vaše věci.“ Není to zas tak marné hlášení. I my si dávejme pozor na zloděje, kteří nás mohou okrást o pokoj, radost a štěstí. Dávejme si pozor na všechny akční nabídky, katastrofické zprávy, pomluvy, nadávky, negativní řeči a pokušení, která na nás budou útočit. Nepouštějme zloděje do svého srdce. Tam ať přebývá a vládne ten, který nás nadevšechno miluje.