Jste návštěvník | Dnešních návštěv

Plamen víry a lásky

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Zjevení Páně (Mt 2,1-12) | 6. ledna 2019

Když se například v britské královské rodině narodí dítě, přijedou reportéři z celého světa a celá planeta během několika minut ví, co se událo. Když se narodí Boží Syn, dozví se to pár pastýřů a mudrci z východu. Pokud se nad tím zamyslíme, může nás napadnout otázka: „Nestala se někde chyba? Největší událost v dějinách lidstva, narození Božího Syna, proběhla takřka bez povšimnutí. Proč přišel Bůh mezi nás tak skrytým a skromným způsobem?“

Hezky na to odpovídá P. Aleš Opatrný:

„Na Boží slávě se nic nemění, jestli ji poznává najednou pět nebo pět miliónů lidí. Ale člověk jí může zřejmě být zasažen nebo osloven jen jakožto osoba, ne jako dav. Bůh jde u všech důležitých věcí od člověka k člověku, od jednoho lidského srdce k druhému.

Bůh jde od srdce k srdci člověka. To je důležitá věc. Dává nám poznat, že jsme v Božím plánu spásy všichni důležití. Že bez našeho milujícího a věřícího srdce se toto dílo neobejde. Víra v Boha, láska k němu je jako plamínek v našem srdci, a jen pokud v nás hoří, můžeme ho předat někomu dál. Pokud v našem srdci zhasne, ztrácíme schopnost se o víru dělit, víru předávat dál. To je důležité zvláště pro rodiče, kteří mají předávat víru dětem. To se může podařit jen tehdy, pokud ji sami žijí jako živý vztah. Ptejme se tedy dnes: „Jak je na tom plamen víry a lásky k Bohu v mém srdci?

Evangelium dnes hovoří o několika lidech. O Herodovi, ve kterém plane vůči Kristu nenávist, o velekněžích a učitelích Zákona, kteří se dovídají o znameních, ale zůstávají lhostejní. Ježíše nepronásledují, ale ani nehledají. A pak jsou tu mudrci, kteří, jak už jsme si říkali, toužebně hledají pravdu. Trmácí se několik měsíců přes tři tisíce kilometrů, aby jako odměnu dostali setkání s Mesiášem. Tímto se v nich rozhořel plamen, který jim pro celý další život může ukazovat směr. Stávají se příkladem pro všechny časy a generace.

Komu z těchto postav se ve svém každodenním životě nejvíce podobáme? Herodovi, který se Krista bojí a chce se ho zbavit, aby ho nepřipravil o jeho postavení, výsady, blahobyt? Znalcům Zákona, kteří jsou sice nábožensky vzdělaní, ale jejich srdce je chladné a lhostejné? Nebo mudrcům, kteří se neváhají vzdát svého pohodlí a pokorně a vytrvale hledají Krále?

Příběh mudrců je příběh, který se v našich domácnostech opakuje každý den. Když se ráno probudíme, jsme voláni světlem víry k tomu, abychom hledali a nalezli živého Boha, který se nám dává poznat v Ježíši Kristu. Kéž mají tyto naše příběhy každý den šťastný konec, ve kterém se setkáme s milujícím Kristem a složíme mu k nohám naše dary: truhlici zlata, tedy dobré skutků konané z lásky, vonný dým kadidla, tedy modlitby stoupající k nebi, a myrhu, která v sobě skrývá naše každodenní oběti a trápení.

68 Total Views 1 Views Today

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *