Poslání putujícího Božího lidu

Text k zamyšlení u příležitosti 16. neděle v mezidobí | 21. července 2013

Baví se farář s rabínem a chce ho trochu popíchnout, a tak mu položí otázku: „Tak co, ještě pořád čekáte na Mesiáše?“ A rabín odpoví: „A vy snad ne?“ To je důležitá otázka. Čekáš, že v blízké době, dokonce i dnes, může přijít Ježíš ve své slávě? Jsi připraven(a) mu vyjít vstříc?

Očekávání Mesiáše nám má pomáhat prožívat každý den, jako by byl poslední. S velikou zodpovědností. Dodává nám odvahu ve zkouškách a vytrvalost v trápeních. Vědomí toho, že čas k záchraně mé duše a k záchraně mých bližních se naplňuje, nás povzbuzuje k životu podle evangelia a k hlásání této radostné zvěsti: „Ježíš tě miluje a chce tě zachránit pro nebe. Otevři mu své srdce a naslouchej jeho poselství! Odlož všechno jako Marie z dnešního evangelia, sedni si k jeho nohám a naslouchej mu. Přijmi ho s úctou jako Abrahám přijal Boha v prvním čtení a prožij s ním hostinu lásky, která bude odpovědí na všechny otázky tvé budoucnosti. Nabídni Bohu svůj život, práci, majetek, čas (tak jako Abraham) a On ti dá šťastnou budoucnost.

Takový životní postoj zaujal svatý Pavel. Osobně za dramatických okolností poznal před Damaškem Krista, pak prožil několik let na poušti, kde se ponořil do studia, modlitby a rozjímání, a nakonec vyšel do světa a svět změnil. S námi je to často naopak. My bez osobního setkání s Kristem, bez pořádné modlitby a vzdělání vyrážíme do světa a svět mění nás. Místo abychom druhým přinesli víru v Krista, druzí nás oberou i o ten kousek víry, který byl do nás zaset.

Byla by velká škoda, kdybychom my křesťané, kteří mají vyhlížet Krista, těšit se na něho a tímto ho hlásat světu, místo toho propadali světskému životu, který směřuje k beznaději. Bylo by zpronevěření se svému úkolu, kdybychom nenabídli nešťastnému světu lék a jen hořekovali s těmi, co si tak maximálně ponadávají. Někteří se snaží absenci hlásání evangelia nahradit moralizováním a příkazy: „To musíš, to nesmíš!“ Ale to nás ještě více od Boha vzdaluje.

Co s tím dělat? Vezměme si příklad z dnešních čtení a svatého Pavla. Den co den zvěme Boha do svého života, naučme se v modlitbě nejen mluvit, ale také naslouchat, mysleme na Ježíše, který se k nám blíží a se kterým se tváří tvář setkáme. A opravdovým životem s Kristem hlásejme svěřenou radostnou zvěst.